Tyvole, Tivoli!

Prosinec je jako stvořený pro návštěvu kodaňského zábavního parku Tivoli. Tak jsem se rozhodla přesunout návštěvu sochy malé mořské víly na léto (snad se do těch dvou slunečných dnů v červenci trefím!) a místo toho si užít malé Vánoce v centru velkoměsta. Tivoli je vůbec parádní místo, kde můžete zabít 2-3 hoďky při čekání na další spoj, protože park je postaven hned naproti hlavnímu nádraží.

 Je to takový Legoland sjællandského ostrova. Rozkošný areál plný atrakcí, stánků s typickými vánočními dobrotami (æbleskiver a gløgg - kdo je v předvánočním Dánsku neochutnal, jako by tam ani nebyl;) ) a ručně vyráběnými dárky. Na své si tam přijdou zejména děti a asijští turisté, kteří nebudou vědět, jestli si dřív udělat vánoční selfie se třpytivým stromkem vpravo, vlevo nebo se vykašlat na pořizování selfie  a radši skákat cizím lidem do záběrů a zdobit tak rodinné fotoknihy náhodných kolemjdoucích:-).  A když se setmí, rozsvícená světýlka, vůně svařáku a pečených cukrových mandlí navodí takovou vánoční atmosféru, že i ten největší cynik (za předpokladu, že je fandou konzumu a amerických Vánoc) roztaje jak vločka v zjara.

Tivoli je velmi oblíbená turistická atrakce a ani Dáni na ni nedají dopustit. Jakmile si zaplatíte vstupné a vejdete dovnitř, je to jako by najednou velkoměsto, uspěchané davy, hlučná auta a obchoďáky byly hrozně daleko a vy si jenom užíváte pohádkovou vánoční atmosféru:-).

Ideální čas na návštěvu je během pracovního týdne. Vyvarujete se tak dlouhým frontám na atrakce a čekání u vstupného. Víkendy většinou bývají nacpané turisty, blonďatými malými dány a jejich rodiči a vstupné je také o malinko dražší. Když Tivoli navštívíte odpoledne, je velká šance, že se tam zdržíte i do setmění a tak se vám, stejně jako mě, poštěstí vidět denní i noční variantu parku:-). Jen si dejte pozor, ať si v té tmě nespletete východy a nemusíte se stresovat, že vám třeba ujede autobus do Prahy. Jako se to stalo mě;-).

A ještě poznámka na závěr, na oficiálních stránkách Tivoli Gardens najdete také časový harmonogram různých akcí, které se tam (nejen) v předvánočním období konají:-).

Should I stay or should I go? :-P

Jelikož jsem strávila léto v ČR, občas se mě lidi ptali, jak je v Dánsku. Většinou pak ještě dodali něco ve stylu "Taky bych někam vyjel, ale..." (a teď přichází na řadu výčet nejrůznějších výmluv a omluv od jazykové bariéry, strachu z neúspěchu až po to, že by mu chyběl smažák).

Jediná relevantní výmluva je ten smažák, protože tak špatnej Eidam, ze kterého se dělá, budete v zahraničí shánět těžko. I to se dá ale vyřešit tím, že uvaříte a lá Babica a místo 30% Eidamu obalíte třeba Goudu nebo Cheddar ;-).

Neznalost jazyka může být překážkou, ale jen ze začátku. Není lepší způsob jak si zvyknout na nový jazyk než to, že s ním budete denně v kontaktu. Ať máte sebelepší učebnici, žádná vás nedonutí otevřít si ji každý den a intenzivně se z ní hodiny učit. To naopak kamarádi a nový známí v Británii ano, protože nebude jiná možnost, jak se s nimi dorozumět.

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Já ale říkám, že kdo se bojí, měl by do lesa. Protože dost často ten "les", je strašidelný jenom v naší hlavě (případně v hlavách lidí kolem, kteří pak mají tendenci nás od věcí odrazovat) a nikdy nevíte, co vás v tom lese čeká. Jasně, začátek nemusí být úplně jednoduchý. Spousta věcí se může podělat a vy se nakonec vrátíte domů s holým zadkem a blbou zkušeností. Na druhou stranu, blbá zkušenost, taky zkušenost. Až prvotní zklamání a nasranost z neúspěchu opadne, zjistíte, že i tahle zkušenost je obohacující. Uvědomíte si, že se sice pos*alo co mohlo, ale vy tady pořád stojíte, svět se nezastavil a vy teď víte, že se na sebe můžete spolehnout, protože jste tu situaci zvládli. Nebo můžete mít fakt štěstí. Na vlakáči v Holandsku na Vás může čekat super host family, díky které zažijete parádní rok v zahraničí, při jehož závěru byste nejradši tu zpáteční letenku domů zahodili a pobyt si ještě o něco protáhli. Nebo si uvědomíte, že "všude dobře, doma nejlíp" pořád platí. Plni dojmů z pobytu v zahraničí budete rodině a kámošům vyprávět zážitky z cest a rozplývat se přitom nad nejlepší svíčkovou od babičky a jedinou pravou českou Plzničkou, které se stejně nic na světě nevyrovná a která vám tak chyběla. Ať tak nebo tak, tohle nikdy nezjistíte, pokud to prostě nezkusíte, nesbalíte si kufry a nerisknete to. Tak hodně štěstí :-).


A tady je pár fotek z Randers. Žádnou velkou kvalitu nečekejte. Stejně jako já, ani můj foťák nemá předpoklady dělat fotky v prvotřídní kvalitě :-(.

Schválně si tipněte, kdy byla fotka pořízena.... začátkem června, něco málo po desáté hodině večer:-)

Stručný návod jak na studium v Dánsku ;-)

Vzhledem k tomu, že mám "prázdniny" (díky školní praxi jsou docela pracovní) a trávím je v ČR, perličkami a postřehy z Dánska zrovna nehýřím.

Proto se teď vrátím cca rok zpátky a rozepíšu se o tom, jak mě vůbec napadlo jít studovat do Dánska a co jsem pro to musela udělat. Přišla jsem k tomu trochu jako slepej k houslím, ale nakonec z toho je docela dobrá zkušenost:-) Už jednou jsem to vlastně nakousla tady.

1, Čirou náhodou jsem narazila na stránky Scandianavian Study a neznalá záložek v prohlížeči jsem se hnedka musela přihlásit o odběr novinek na e-mail, protože jinak bych hned zapomněla, že v Dánsku vůbec nějaké vysoké školy jsou. Nakonec se to ukázalo jako ta lepší volba, snad hned druhý den mi přišel e-mail od Jakuba (jeden ze zakladatelů Scandinavian Study a zároveň dánský student), ve kterém se ptal, jestli mám opravdu zájem o studium a pomoc s přihláškou. Ze zvědavosti jsem odepsala, že ano a tak se i dozvěděla, že už mi zbývá asi jen měsíc na odeslání přihlášky a zaslání všech dokumentů. Samozřejmě jsem měla pořád času dost, až jsem poslední termín podání přihlášek (15. března) prošvihla. Pak ale přišlo samo znamení z nebes nebo co. V červnu nějaké školy vyhlašovali druhé kolo a shodou náhod mezi nabízenými obory byl i Tourism & Hospitality Management, tedy obor, na který jsem si dělala zálusk už zjara.

2. Nezbývalo, než znovu kontaktovat Scandinavian Study, kteří mi ochotně pomohli vyplnit přihlášku na optagelse.dk, dodat maturitní vysvědčení a vysvědčení z posledních dvou ročníku ze střední, mezinárodně uznávaný certifikát z angličtiny FCE (podmínka přijetí na dánskou VŠ, pokud člověk žádný certifikát nemá, čeká ho test z AJ). Zaplatila jsem SS poplatek za pomoc se zprostředkováním (vratný v případě, že by mě nepřijali). Pak už mě jen čekal Skype pohovor ze školy, kam jsem se hlásila. Ještě teď si vybavím, jak jsem celá roztřesená přijala hovor z Dánska a rozpovídala se o tom, jak mě práce v turistickém ruchu naplňuje (najednou jako by neexistovali ti turisti, co mi v muzeu čokolády denodenně ztrpčovali směny otázkama typu, kde tady máme Umpalumpy, Johnnyho Deppa a záchod zdarma). Po cca dvaceti minutách příjemné konverzace v AJ mi bylo sděleno, že se na mě v srpnu těší. Se slzami v očích a náhlým pocitem hrdosti jsem se vrátila zpátky na recepci a do konce směny rozdávala čokoládky ke vstupenkám do muzea zdarma a dělila se tak o svoji radost:-). Pak mi došlo, že za měsíc odjíždím a nemám ani kde bydlet a trhání osmičky se z podzimu přesouvá asi tak..na příští týden. Radost mě tak rychle přešla.

3. Odjezd se blížil, takže mě čekala ještě návštěva VZP, kde jsem se musela odhlásit z českého pojištění a pak si sjednat komerční cestovní pojištění na dobu, než dostanu dánskou obdobu českého rodného čísla, jejich CPR number. Bez CPR si v Dánsku málem nekoupíte ani chleba, mimo jiné slouží i jako kartička pojištěnce, takže s tím máte nárok na bezplatnou zdravotní péči v celém Dánsku (nevztahuje se na zubaře).

4. Poslední krok bylo zařídit si, aby mi studium uznali i v ČR a já později třeba nemusela doplácet na sociálním a zdravotním pojištění. Na tomto odkazu MŠMT si stačí stáhnout formulář žádosti o uznání studia a potvrzení o studiu (k dostání na univerzitě) a pak jen čekat na vyjádření ministerstva:-).

Možná to zní jako trochu moc byrokracie, ale věřte mi, papírování vyřídíte během jednoho dne a nezapomenutelný zážitky ze zahraničí pak můžete sbírat další tři roky:-).

Dánské moře - láska na první pohled;-)

Happiness is ... having finished all of your exams!

A je to tady.

První ústní zkouška na vysoké. Sakra, hodinu před mojí prezentací narychlo googluju hesla a výrazy, které jsem během roku při hodinách zaslechla a snažím se je zapamatovat pro případ, že by na ně přišla řeč. Hlavním tématem je sice projekt, jehož zadání jsme dostali dva týdny předem a ve skupinách na jeho vypracování měli tři dny, během prezentace se ale učitel prý může zeptat na všechno, co jsme během prváku probírali.

A to je můj kámen úrazu.

 Zaprvé, díky mojí nespavosti jsem hodně ranních lekcí zaspala a na ty, co jsem nezaspala, jsem podle rčení Better be late, than ugly, přišla pozdě (ale pěkná! wink wink).

 Zadruhé, moc knih do školy jsem taky nepřečetla, protože většina z nich je v PDF nebo JPG formátu a ze čtení na PC mě bolí oči (bullshit, ve skutečnosti mám panickou hrůzu z toho, že by dlouhý civění do monitoru mohlo vést k slepotě...ehm.).

Moc mi nepomůžou ani kamarádky, které mi na otázku "Ještě jednou, co že je ten Matrix Management?" odpoví nechápavým výrazem a mě dojde, že Matrix Management, který jsem si náhodou včera vygooglila a chtěla dnes použít, jsme letos ani nebrali... .

Tudíž můj strach z teoretických otázek má své opodstatnění. 

K mojí radosti a překvapení se ale prezentace obešla bez zbytečného vysvětlování a blbých teoretických dotazů. Teorii jsem letmo zmínila v prezentaci a následná diskuse se točila víceméně kolem AirBnb, Couchsurfingu a share market economy. S výslednou známkou "10" jsem od zkoušek odcházela víc než spokojená.

To se mi na dánském školství líbí - minimum učení se nazpaměť a papouškování toho, co už bylo dávno řečeno. Místo toho nás učí jak si stát za svým názorem, umět si ho obhájit a v případě, že se člověk mýlí, tak se to nebát přiznat. Přesně podle hesla, které do nás jeden z našich učitelů vštípil už na začátku - "I made a mistake. Hurá!". Protože v Dánsku pořád platí, že chybovat je lidské a člověk se tím učí:-). 

Další zkouška z ekonomiky už ale tak "easy-peasy, lemon squeezy" nebyla. Čísla jsou čísla a buď to vyjde správně nebo ne. A u mě je vždycky větší šance, že nevyjde. Zkouška z eko na Dania Academy probíhala tak, že 48 hodin před písemnou částí jsme dostali kousek příkladu k vypracování na doma. Zbytek zadání nám dali ve škole a my měli na dokončení tři hodiny. Jako pomůcky bylo možné použít učebnici a vlastní poznámky. Který si od příštího roku už fakt budu dělat průběžně;-). 

A na závěr vysvětlení dánského známkování. Dánové používají škálu od 12 do -3.

12 

10

7

4

02

00 

-3

Nejlepší výsledek, kterého je možné dosáhnout je 12, potom to jde sestupně až k bodu not pass - k nule anebo ke známce -3, což je neprošel a pěkně pos*al:-)).

Juchů, zkoušky jsou za námi a léto před námi. To je radosti:-))

O bydlení v Dánsku

Když jsem konečně po cca deseti telefonátech a pěti odeslaných e-mailech (bez odpovědi) dostala zprávu, že mi je přidělený pokoj v Dánsku na koleji, byla jsem štěstím bez sebe. Shánění soukromého ubytování v zahraničí, když tam ještě ani nejste, je peklo. Protože:

• nevíte komu věřit. Kdejaký "scam" se z vás snaží vylákat peníze za nájem a depozit ještě předtím, než vám byt vůbec ukáže (což se nikdy nestane, protože jen co jim je pošlete, jejich profil zmizí stejně rychle jako peníze z vašeho účtu...). Většina podvodníků nabízí relativně levný podnájem, v centru města (popř. blízko univerzity). Bude tvrdit, že z nějakého důvodu je úplně normální poslat nejdřív peníze a potom vidět byt. Ale to není. Takže důvěřuj, ale prověřuj;-)

• když vám naději na ubytování nevyfoukne scam, zaručeně je to další, rychlejší zájemce. Ten v daném městě už nejspíš bydlí, proto mu nedělá problém jít si hodinu po zveřejnění inzerátu byt prohlédnout a na místě podepsat smlouvu.

• cena za ubytování může být vyšší než jste předpokládali. Dánsko je drahá země, za pronájem jednoho pokoje tu klidně můžete dát tolik, co v Praze za parádní garsonku. A to nemluvím o depozitu, který většinou bývá ve výši tříměsíčního nájmu... .

• jste cizinec. Né, že by v Dánsku měli problém ubytovávat cizince. Většina smluv je v Dánštině, takže než něco podepíšete, raději si smlouvu vezměte domů a nechte si ji důkladně přeložit někým, kdo daný jazyk ovládá. Můžete se tím tak vyhnout pěknému maléru (a já vím o čem mluvím, ehm...). Tenhle bod se nevztahuje jen na bydlení, ale na podepisování smluv všeobecně!!!

Moje radost ze zařízeného ubytování v Randers trvala jen do doby, než správce kolejí otevřel dveře, které vedly...zpátky do roku 1960. Šedesátky mám ráda, jen ne u mě v pokoji, prosím... .

Koleje, které nápadně připomínaly pražskou "Masárnu"(jediná kolej na které jsem v Praze kdy byla;-) ) jsem si v zemi, která je proslulá precizním designem, rozhodně nepředstavovala. Další věci, které jsem si nemohla nevšimnout byl potutelný, škodolibý výraz mých českých kamarádů se kterými jsem přijela. Než jsem se rozkoukala a zamáčkla slzičku, oni už stihli prošmejdit koupelničku a pod stolkem najít suchý brouky. Protože bez Beatles (brouci) by to byli prd šedesátky a žádnej rock´n´roll, že jo;-)

Koupelna (spojená se záchodem) asi saponáty neviděla od toho roku 1960. Několikamilimetrová vrstva špíny změnila bílý obklad na šedivý, a se záchodem? S tím by si nevěděl rady ani Mr. Proper!

Očividně jsem nebyla jediná, koho stav kolejí lehce vykolejil. První večer jsem na chodbě narazila na novou studentku, která byla trochu paf z toho, že ji cosi zeleného rostlo na zdi. No, zlatě moji brouci, prolítlo mi hlavou.

Jak jsem po pár týdnech strávených v Bloku 2 zjistila, nebyli to jenom brouci, kdo se mnou sdílel pokoj. V koupelně se mi usadil duch, co se bavil tím, že zavíral dveře do koupelny pokaždý, když jsem je otevřela. To mi moc vtipný ale nepřišlo. 

Duch a špína. Špína jsou ty tmavé fleky na umyvadle a duch bohužel není vidět.

Vysvobození přišlo začátkem roku 2015, kdy jsem se s kamarádkou přestěhovala do Bloku 3 (nebo-li konečně do Dánska, jak s oblibou říkáme) a pronajaly jsme si společně malý apartmánek v areálů kolejí. Nechce se mi ani věřit, že jsou to ty stejné koleje, protože prostředí je mnohem civilizovanější a nájem je dokonce nižší. Bohužel se blíží konec roku a internship, což znamená další stěhování. Tentokrát na pár měsíců domů a pak? Pak se uvidí, jestli mě čekají zase "zlatá šedesátá" nebo übercool appartment ;-). Apartmány se bohužel pronajímají bez vybavení, tudíž teď přemýšlím, co s tím svým barevným královstvím provedu a kde uskladním nábytek...:-)

Jak Niky a Paty k posteli přišly. Nedaleko našeho ubytování ležely skoroopuštěné palety. Slovo dalo slovo a spolužák se dal slivovicí uplatit lehce. Jen co slunce zašlo za hory, zahalili jsme se do černé, splynuli s nocí...a domů si tiše a plni radosti po částech odnášeli naše postele. Ale pssst, brzy je zas vrátíme;-)).

Brace yourself exams are coming

Původně jsme chtěla psát o dánském ubytování, abych se vyhnula učení na zkoušky, ale znáte to - člověk míní a bůh mění. Naše komunistické koleje postavené v zemi, která komunismus viděla jen z rychlíku, musí počkat.

Důkazem, že mi z té ekonomiky opravdu hrabe je způsob moji prokrastinace. Dlouho jsem se snažila přijít na aktivitu, kterou by se dalo nahradit učení a zároveň by ta činnost vypadala hrozně důležitě a neodkladně. Tak jsem šla vařit. A zapnula si ségru na skypu.

Rozpálím plotýnku, v misce si rozkvedlám vajíčka, přidám tuňák a špetku soli. Ze srandy to všechno podrobně komentuju ségře, a malýho exhibicionistu ve mě těší pocit, že mě přes webku sleduje jako v TV českej národ Polreicha.

Nejen olej na pánvi, ale i moje ego se dostává do varu a už se chystám ukázat precizně rozkvedlaný vajíčka na kameru. Miska se naklání a naklání a už už je vidět i její obsah v kameře, když mě z kuchařského transu vytrhne moje vlastní "Áááááá" a pohled na večeři rozlitou po klávesnici. Mezitím se mi ke všemu začne pálit olej na plotně, a můj mozek se najednou nemůže rozhodnout, jestli je lepší vyhořet doma nebo u zkoušek bez funkčního počítače. Po chvíli se naštěstí proberu, hodím pánev do dřezu a rychlostí blesku najdu odličovací tamponky a čistím klávesnici, která teď nefunguje a ke všemu i smrdí rybinou a vajíčkem.

Co říct na závěr? Snad počítač vydrží do pátečních zkoušek a ten smrádek alespoň přesvědčí profesora, jak výhodné bude mi to dát na první pokus a nemuset tu hrůzu čmuchat ještě jednou. Nedejbože i dvakrát:-).

A jak prokrastinujete vy během zkouškového?

Dánské zdravotnictví - chce to klid a nohy v teple

Dán je člověk, co se nestresuje. A to platí hlavně v případě nemoci, kdy se Dánům podařilo přijít se zázračným univerzálním léčebným postupem, který by zaručeně pomohl i mrtvýmu. Co se do počtu týče je to sice národ malej, ale šikovnej;-).

...a teď tu o boulích, palci na noze a klíční kosti

Není to dávno co se mi vzadu na hlavě udělala malá, ale pěkně bolavá bulka. O bulkách toho moc nevím, google mě vždycky vyděsí, takže ten ani neotvírám a jediná alternativa jak zjistit co mi je, je konečně navštívit doktora. Domluvila jsem si schůzku na dvanáctou, počkala si dvě hodiny v čekárně abych v ordinaci strávila necelých pět minut. Z toho jsem tři minuty popisovala příznaky a to, jak správně napsat moje příjmení.

Usměvavý pan doktor se potom ve zbytku času stihl na moji bouli podívat, osahat ji a přijít s diagnozou a léčbou. Prý to nic není, existuje jednoduchý vysvětlení, někde v těle mám infekci.
Jak se později dozvím, jednoduchá je i léčba té nějaké infekce - nejlepší prý bude, když si lehnu, uvařím si čaj a následujících pár dní budu relaxovat a čekat, až ta boule splaskne. Tak fakt dík za pomoc, pan doktor.


Po druhé jsem tam šla pro změnu taky s bulkou, tentokrát na horním patře v puse. Infekce se asi rozjela, čas udělat vyšetření a dát mi antibiotika nebo alespoň opravdickou diagnozu, říkám si.  Znova se objednávám, znova čekám. Stejný pan doktor mi prohlídne pusu, zmáčkne bolák, bezradně se na mě podívá a přizná se, že neví, co to je. Nejlepší ale prý bude, když se teď pár dní nebudu přetěžovat a budu relaxovat. A když ani relax nepomůže, už ho nemám otravovat a jít rovnou k zubaři:-D. Ten mi možná předepíše odvar z heřmánkového čaje... . Teď panu doktorovi trochu křivdím, bulek mě sice nezbavil a druh infekce taky nezjistil, milými úsměvy ale nikdy nešetřil:-).

Že klid vyléčí i zlomeniny zjistila i moje maďarská kamarádka. Začátkem roku si ukopla palec u nohy tak nešťastně, že si ho zlomila. Protože nevěděla, jak to v Dánsku chodí, autobusem jela rovnou do nemocnice. A to byla chyba. Z nemocnice ji se zlomeným prstem poslali k obvoďákovi, protože bez jeho zprávy ji bohužel nemůžou ošetřit. Holt, pravidla jsou pravidla a dokud střevo nekouká ven, tak se s nima nezahrává;-). Chudák musela přes celé město pro zprávu a zpátky, aby ji palec nakonec obvázali a poradili ji, aby teď byla hlavně v klidu a hodně ležela.

Ale zlomeným palcem to teprve začíná. Spolužáka srazilo auto když si to frčel na kole z kopce. Naštěstí to odnesla jenom klíční kost, pro kterou srážka s autem byla trochu moc a zlomila se. Každopádně to není nic, s čím by si dánská medicína neporadila a klid na lůžku nevyléčil. Po řádném check-upu, kde se jediným defektem ukázala být zlomená klíční kost, usoudili, že asi neumře, takže není důvod, proč by noc nemohl strávit doma a druhý den se zastavit na operaci. Po které ho propustili ještě to odpoledne... .

Já opravdu nevím, co my Češi máme za zvyk s každou maličkostí chodit k doktorovi. A proč nám doktoři neustále cpou ty antibiotika, dělají nejrůznější bolestivý i nechutný vyšetření, když očividně existuje univerzální lék na všechno - chce to klid a nohy v teple, ideálně mít po ruce čaj;-).

... a na závěr

Kdo jsem, abych soudila dánský zdravotnický systém (potažmo postupy několika doktorů v Randers). Jedno je ale jasný - jestli ta blbá boule na patře brzy nesplaskne, zkoušky nezkoušky, kupuju letenku do Čech a dobrovolně si nechám odebrat krev, udělat kolonoskopii, endoskopii a když bude potřeba i jinou kopii, jen abych k těm dánským šarlatánům už nemusela...

Při psaní tohoto článku nebyl zraněn žádný dánský doktor.

"The cinnamon thing" aneb proč v Dánsku nemůžu zhubnout

Takovým nepsaným pravidlem je (alespoň co se mě týče), že když se člověk přestěhuje do zahraničí, přibere.

Začalo to už v Holandsku. Tam jsem si oblíbila takový ty klasický dobroty, který k Holandsku neodmyslitelně patří - Goudu, Oud Amsterdam, Heineken. Propadla jsem taky kouzlu čokolády, která se sype ráno na chleba, tzv. Hagelslag. Na dovolený ho najdete v každém karavanu s poznávací značkou NL, protože kde není Hagelslag není ani Holanďan. Ujížděla jsem i na pindakaas (burákové máslo). To mi ale vydrželo jen do doby, než jsem se nerozvážně rozhodla zaexperimentovat.
Po prvním víkendu stráveným v Holandsku jsem se v Čechách hnala do Albertu pro burákový máslo a protože dobrejma věcma se nešetří, na rohlík jsem si natřela poctivou vstvu. A jakej by to byl rohlík s máslem bez něčeho navrchu, pomyslela jsem si a už jsem na tu mňamku pokládala narůžovělý plátky vysočiny. Kdejaký holanďan by tu nádheru okomentoval rozněžnělým "Lekkeeer".

A já plná očekávání se zakousla.

Ti z vás, co s burákovým máslem už měli tu čest nejspíš tuší, proč ho od té doby nemůžu ani cítit. A těm, co ještě neměli šanci ho ochutnat, doporučuju na vrch té pomazánky, co se podle názvu tváří jako máslo, natřít maximálně tak marmošku.

(viz video 2:20) Rohlík - dobrej, burákový máslo - dobrý, vysočina - dobrá. Tak proč to dohromady prostě nejde?!

Chyba zeleniny je ta, že všude chutná víceméně stejně. Jasně rajče je asi rajčovatější na zahrádce u maminky na východě Čech než v Praze v Albertu. A meloun pěstovanej na Tai-wanu bude asi taky sladší a vodovatější než ten, co vyroste někde v Horní Dolní. Jenže pořád platí, že vás chuť papriky v Brazílii potěší daleko míň, než nějaká lokální nezdravá mňamka. A když přijedete domů, nikoho nebude zajímat, že jste v Anglii jedli okurky a hlávkovej salát. Tudíž taková ta potřeba jíst zeleninu když cestujete nebo jste se rozhodli žít v jiné zemi se pak trochu vytrácí (pokud tedy nejste členy facebookové skupiny "Vitalita v jídle" a nehlídáte si striktně kalorie v jídelníčku). A to se pak může (lehce) negativně promítnout na postavě. Každá země má prostě takovou tu svojí zatraceně dobrou, ale taky pěkně nezdravou kalorickou bombu.

A v Dánsku je to věc, kterou jsme se spolubydlící nazvaly "The Cinnamon Thing".

Jak už název napovídá, jedná se o takový skořicový potěšení s původním názvem Gifflar Kanel. Nikdo z internationals si tady ale s výslovností neví rady, tak jsme to přejmenovali na jednoduché "The cinnamon thing".

The cinnamon thing se vyskytuje ve dvou variantách. První varianta, ta nebezpečnější, ta se prodává v pytlíku o 260 gramech a vydrží vám cca jeden díl Show Jana Krause a v obchodech nikdy nechybí. The cinnamon thing v pytlíku je jedno velký lepkový, ale chuťově moc dobrý, peklo.  Jsou to takový malý rolky z bílý mouky naplněný skořicovou "nádivkou", tak akorát na jedno - dvě sousta. V obchodě na vás z regálů volají sice jemným, za to ale neodolatelným hláskem: "Pojd sem ty...no ano, ty...kup si nás, podívej, jsme zase ve slevě..šup šup..tady..tady jsme, a jsme moc dobré". A vy se už už otáčíte, že tentokrát tomu sladkému pokušení ze Švédska odoláte, abyste si následně uvědomili, že během té snahy odolat jste si už dva balíčky hodili do košíku...ehm... . A znáte to, co je v koši, to se počítá a do regálu nevrací ;-). Takže snad příště;-).
Vsadím svoje nový boty, že do toho Švédi přidávaj buďto glutamát sodný, nikotin nebo spíš kokain, protože závislost je zaručená a téměř okamžitá.


Druhá "the cinnamon thing" je překvapivě taky skořicová. A taky ve tvaru šneka. Rozdíl je ten, že tenhle šnek se spíš než k seriálům hodí třeba na snídani. Denně čerstvý, denně dobrý. K večeru už hrozí, že bude vyprodaný:-). Je to takový šnek z listového těsta (jako většina sladkého pečiva, které je v Dánsku k sehnání) se skořicovou nádivkou a jako třešnička se nahoře leskne bílá cukrová poleva. Výborný je ke kávě. Mimochodem, už jsem se zmínila, že jsem schopná dát si kafe i čtyřikrát
denně?!

Abych to ale nesváděla všechno na šneky a skořici, určitě za těch pár kilo nahoře můžou i palačinky, nutella, puding...Vždyť to znáte;-).

Máte taky nějaké cizokrajné mňamky, tzv."guilty pleasures", kterým na dovolené prostě neodoláte?:-)


Při psaní tohoto příspěvku nebyl sněden ani jeden skořicový šnek.

Typisch tschechischen vs. typisch dänisch

V Dánsku sice nejsem zas tak dlouho, určitých kulturních odlišností si ale nejde nevšimnout. 

Je na čase si jich pár představit:-). 

Ponožky v sandálech  X batoh Kanken

Stejně jako ponožky, které narvete do sandálů, i batohy Kanken můžou mít různé barvy a na ulici jsou k vidění častěji, než by bylo zdrávo:-).

 Vpředu byznys, vzadu party X Pompadour/Quiff

V kategorii národní účes se na první pohled může zdát, že nám to dáni natřeli jak Babica taveňák. Vzpomeňte si ale, jaký účes nosí mezinárodně uznávaný hrdina Chuck Norris už od nepaměti. Quiff to rozhodně není!:-D

50 odstínů k sobě nepadnoucích barev X 50 minimalistických odstínů černé

Jakkoliv to v českých ulicích může občas vypadat jako v cirkuse, kdy lidi nešetří barvami, vzory a problém "ladí-neladí" nikomu příliš nevadí, v Dánsku se rozhodli jít na to od lesa a případnému barevnému faux pas se vyhnout úplně. Člověk by totiž musel být opravdový estetický barbar (nebo génius), aby našel takovou černou, která by nešla s jinou černou. Protože tady platí "Black is the new black" a barvy jsou jen pro Kanken batohy.

Řeřicha X Rød grød med fløde

Nudíte se a nemáte do čeho píchnout? Na ulici náhodně oslovte dána (Joo, to je přesně ten s perfektně vystajlovaným blond účesem, černočerným outfitem, který je doplněný hranatý a nápadně barevným batohem) a požádejte ho, aby řekl "řeřicha"... Zkuste si ale vyslovit rød grød med fløde a smát se budou dáni.

Pilsner Urquell X Tuborg

Plzeň všech Plzní. Ta je jen jedna a vaří se v Plzni:-).

Krteček X Lego

Lego je sice nekonečná zábava, když ale šlápnete na krtka, rozhodně to bolí míň...alespoň Vás;-).

Blond průvodce po Randers - Bizoní stezka

Bizoní stezka, je tuze hezká. To tak na úvod;-).

Nedaleko za modrou chloubou města Randers (za modrým mostem) je "obora", kde jsou bizoni. S Kristy, moji českou kamarádkou, která v Randers dělá au-pair, jsme se dohodli, že vezme děti a společně půjdeme na procházku.

Je to ideální místo, když potřebujete vypnout a chcete si užít trochu klidu (v tom případě ale s sebou neberte psa, který se vám vyvlíkne z vodítka a hodinu ho pak musíte nahánět , což se stalo přesně nám:D).

Krásně se tu pokocháte jedinečnou dánskou přírodou. Kolem jsou typicky dánské louky s vysokou trávou, vodní plochy a dokonce jsme tam viděli i pár květin (pozn. začátek února!!!).

Cesta chvíli vede podél Randers Fjordu, což je pro laika spíš řeka než fjord. Po cestě k bizonům jsou malé odbočky na tzv. Ptačí vyhlídky, kde můžete pozorovat ptáky, které se v lokalitě nachází. Pro ornitology to musí být ráj, protože na vyhlídce jsou umístěny i popisky všech ptáků, co se tam vyskytují.

Na konci stezky by měli být bizoni, bohužel jsme nejspíš někde špatně odbočili (nebo se kůň řekne dánsky bizon) a nás v "cíli" čekalo několik koní. Což neva, protože koně mám ráda ;-).

Na bizoní vyhlídku vedou dvě cesty. První je klasická, delší, kterou chodí většina lidí. Druhá, zkratka, po té prý chodí tatínek dánské holčičky běhat.

Nikdy neposlouchejte dvě dánské puberťačky a nechoďte jimi navrhovanou zkratkou. Protože, je to sice dál, za to ale horší cesta. Za pět minut už se totiž brodíte bahnem a kaluží. Hnědý, kožený boty se promění v černou, špinavou hroudu. Při pohledu na ně vám dojde, že jste v pr*eli a můžete si kupovat boty nový cca za 1000 DKK, protože kožený boty vám doma vždycky, ale vždycky čistila maminka a vy teď nemáte nejmenší tušení, jak si je vyčistit sama... . A to jste měla pocit, že už jste holka skoro na vdávání!;-)



O grande finale našeho mini výletu se ale postaral šestiletý zrzeček C. A to když už těsně před cílem (asfaltkou) chtěl vyhnout finální louži, šlápl vpravo...a po kolena se zabořil do bažiny. Odnesl to rukáv, boty, kalhoty a jeho sebevědomí. Protože jemu, na rozdíl od zbytku výpravy, co se lámala smíchy v kolenou, bylo spíš do breku. Nakonec ho ale asi uspokojilo čvachtání v botách a bahno projíždějící mezi prstíky a zubil se taky.


Takže poučení? Když jste v přírodě, neposlouchejte rady dětí. Těm je jedno, kolik stály vaše nové boty nebo to, že rozhodně po městě nechcete chodit jako Jožin z bažin. Za to je hezky nechte pobíhat vpředu ať víte, kam nemáte šlapat ;-).

Škoda, že nemáme lepší fotku, protože ten obrázek stál za to:-D

Gaudeamus vol. II.

Po tom, co jsem přežila pekelný let z Mnichova do Prahy už jsem měla pocit, že všechno zlý je za mnou. Což taky bylo, ale jen do soboty, kdy jsem si (tentokrát vlastní vinou:D) prošla malým leteckým peklem podruhé.

Ale nebudu předbíhat.

Nejprve ke Gaudeámu. Začátek byl trochu stres. Za prvé, znám se. Když nekontroluju co říkám, dopadá to špatně. Když se kontroluju, dopadá to většinou ještě hůř;-). Takže kontrolovat se "tak akorát" byl úkol č. 1.

K mému překvapení jsem se do role "promotérky" vžila dost rychle. Pomohli mi k tomu i samotní studenti a návštěvníci veletrhu. Kdo by čekal, že o studium v Dánsku bude takový zájem! Víceméně to jelo jako po másle. Jeden uhrovitej student stíhal druhého a vsadím se, že už teď minimálně pět z nich má sbaleno a kupuje jízdenku Eurolines směr Dánsko;-).

Mimo naší školy tam samozřejmě nechyběl výběr českých škol - Karlovka, VŠE, ČVUT atp. Překvapením pro mě bylo, kolik společností zprostředkovávajících studium a práci v zahraničí u nás existuje. Což, určitě nejen pro mě, byla velká motivace a taky ideální příležitost poznat spoustu lidí se zajímavým životem a nevšedním příběhem.

Veletrh trval dva dny. Pro všechny promotéry bylo zajištěné občerstvení a lá Itálie. Takže menu vypadalo asi takhle: těstovinový salát s tunou bazalky, penne s bazalkou a rajčaty, guláš a v něm bazalka, kafe (naštěstí bez bazalky). Proto přišly vhod halušky, které dělali venku před EXPO Arénou;-).

Po dvou dnech, kdy jsem byla jako hlásná trouba a pusu mi zavřely akorát tak penne s bazalkou, jsem hlas definitivně ztratila na středečním koncertě Kensington. To byla, mimochodem, ta nejlepší tečka za Gaudeámem. A pro ty, co tam nebyli (ano Naty, vzkaz pro tebe:-D), bylo to božíííí, B-O-Ž-Í! Zdaleka nejlepší koncert Kensington na kterým jsem byla! A že jsem byla na hodně jejich koncertech (to bez ironie, děcka:-D).

Moc ráda bych sem pro představu nahrála i obrázek těstovin, krásného Švédska z ptačí perspektivy a ruchu veletrhu, ale SD karta se rozhodla užít si prázdniny (Protože to my v Dánsku teďka máme. Celý týden volna.) a nějak se mi nechce načíst...

Blond průvodce po Randers - The Body Shop

Občas jsou v Dánsku i dny, během kterých mě už nic moc nepřekvapí nebo se nic neděje. Proto mě napadlo postupně představit pár obchodů, kaváren, míst a dalších zajímavých věcí, co se dají najít v Randers. A protože jsem dneska byla v Body Shopu, začnu právě Body Shopem;-).

Jasně, Body Shop z Randers nedělá nijak výjimečný město a asi to nebude ani hlavní důvod přílivu turistů. Ale je to jedno z nejvoňavějších zákoutí tohohle města, proto stojí za zmínku;-).

A momentálně tam probíhají slevy.

SLEVY. 

A ty jsou zlo a někdo by je měl zakázat.

Zvlášť když jdete nakupovat JEDEN narozeninový dárek. A odcházíte s taškou plnou sprchových gelů (kterých jste si v Čechách nakoupili do zásoby, abyste za ně v Dánsku nemuseli utrácet), krémů na ruce (omlouvá mě jedině fakt, že pro uklízečku je krém na ruce tak trochu MUST;-) ), tělového peelingu (tělového - to je důležitý, to znamená, že ho na rozdíl od toho na obličej, co jsem si ho nekoupila, NEpotřebuju).

Jenže ono se to v těch dánských kačkách všechno tváří tak levně! Navíc akce "Kup 3, zaplať jen 2". A usměvavá prodavačka, která jen tak "mimochodem" podotkne, že ještě dva produkty a můžete mít další zdarma... A chuděra blondýna z Východu tak běží a vybírá druhou sadu akce "Kup 3, zaplať jen 2". A na chvíli je spokojená. Než jí dojde, že zbytek měsíce bude jíst zase jenom čínský polívky...Ale bude u toho krásně vonět;-).

Jak jsem se podruhý narodila

Znáte to. Tunel. Konec tunelu. Světlo na konci tunelu.

Tak tohle se mi zaplaťpánbůh nestalo.

Kdyby totiž v sobotu došlo k nejhoršímu, tak by na žádný světlo na konci tunelu vůbec nebyl čas.

Tak si to tak důležitě cestuju na svůj první "business school trip" z Aarhus Airport na pražský letiště. Kodaň - první přestup, hladký přistání, příjemný personál, pozitivní cestovní náladička. A to i přesto, že jsem v noci spala jen slabou hodinku a z celozrnnýho chleba se mi podivně vařilo břicho. Nasedám na letadlo směr mnichovské letiště. S varováním od kamaráda, že letiště v Mnichově je pořádně velký. "To je malina! Můj úplně první let byl ze Schipholu, takže nějakej Mnichov,..." Fajn, trochu mě vyvedlo z míry, když jsem na přestup měla jen půl hodinky a zrovna během té půlhodinky se ve mě probudila moje ženská, dezorientovaná, část. Na(ne)štěstí jsem gate nakonec našla a mohla vesele pokračovat do mé cílové destinace - do Prahy.

A to už se dostáváme k pointě. Hlášení číslo 1. "Dobrý den, hovoří pilot letadla, odlétáme na čas, tudíž v Praze budeme v bla bla, za 35 minut. V Praze je zataženo, mínus dva stupně,...bla bla bla,..."

Letadlo udělá zvuk, jakože startuje, ujede pár metrů, pak se zastaví. Další zvuk. 

Hmm, tenhle jsem dneska ještě neslyšela. Divný. 

Další zvuk. Asi jinej gang (rozuměj typ letadla ;-) ).

Radši si nasadím sluchátka. Hmmm...The White Stripes...To je páni zvuk, který chci teď slyšet!

Konečně jsme po 20 minutách vzlétly a přes jedno sluchátko, co mi hraje do uší (Ach ty sluchátka. Jedno jak jsou drahý, všechny jsou to stejnej shit, co v páru dokáže fungovat stejně dlouho, jako Taylor Swift. Asi tak dva týdny.) slyším víc podivných zvuků, ale ignoruju je. Pilot ví, co dělá, ne?

Hlášení číslo dvě, cca půlka letu za námi. "Achtung, achtung,...." následuje dlouhý monolog v němčině. Tomu nerozumím, takže čekám na anglickou verzi. "Dear passengers,..." konečně. A teď to příjde. Poprvé v životě lituju, že rozumím anglicky. Protože to, co se nám pilot snaží říct v letadle rozhodně slyšet nechcete:-D.

"Omlouváme se, že jsme Vám nemohli poskytnout servis, na který jste zvyklí..(a ten panák na nervy by se teď zrovna tak hodil!) Od vzletu máme menší technické potíže a rozhodovali jsme se mezi vrácením se na mnichovské letiště, kde vyměníme letadlo nebo dolétnutím do cílové destinace. Rozhodli jsme se pokračovat směr Praha. Přibližný čas do přistání je asi patnáct minut."

WTF?! V hlavě se mi rozběhne kolotoč všech možných tragických scénářů ztroskotání letadla. Od shořelého motoru, po střemhlavý pád a křik všech cestujících. Vidim se, jak vyskakuju ze dveří emergency exit, jak mi nejde nasadit kyslíková maska a jak pod moje sedadlo někdo zapomněl dát záchranou vestu. Pak mě napadne další verze. Že to vlastně žádná technická závada nebyla a někde zpoza pilotní kabiny vylezou dva teroristi a celý letadlo jim poslouží jako nástroj hromadného ničení. A narazí třeba do pražského hradu. S trochou štěstí bude mít Zeman zrovna úřední hodiny;-).

V druhé fázi se mi přemítají zprávy TV Nova. Borhyová oznamuje s tragicky vážným výrazem ve tváři pád letadla, při němž přišlo o život asi 70 lidí, mezi nimi byla i jedna češka.

Pak jsem si uvědomila, že se hrozně bojím umřít. Že patnáct minut je hrozně krátká doba se s tím smířit. A jestli ta závada je tak závažná, měli by nám říct, že všichni umřeme. Je to od nich hrozně nefér říct, že v pořádku přistaneme v Praze, když vědí, že naše ostatky budou hledat kdo ví kde podél hranic s německem.

A pak přišlo přistání. Každý menší otřes letadla, i naklonění, který při předchozích letech bylo úplně ok, mi najednou přišlo jako hrozně nepřirozený a nebezpečný. A ten dotek podvozku s ranvejí. Brrr... . Věřte mi, takhle rychle jsem z letadla ještě nespěchala.

A to je příběh o tom, jak se moje "vášeň" stala mojí můrou. A nejhorší je, že v sobotu mě to čeká zas...:-/

Jo, při prvním letu, to mi bylo ještě hej!

Gaudeamus Praha

To nevymyslíš. Fakt.

Pátek pro mě začal úplně normálně.

Probudila jsem se dost pozdě, abych té hodině mohla říkat ráno, ale taky dost brzy na to, abych byla úplně ready začít poslední den pracovního týdne.

Asi bych šla jinak spát a zaspala tak kafe s mojí milou českou kamarádkou v Café Borgen (což je asi nejlepší místo, kam se dá v Randers zajít na pořádný drby a kafe). Ale tak nějak ze zvyku jsem otevřela e-mail a bylo po únavě. Samou radostí samozřejmě ;-).

Ve schránce jsem našla e-mail jednoho z našich učitelů s žádostí o doprovod na pražský Gaudeamus. Copak jsem mohla říct ne?!


Vždyť se mi to zrovna hodí!

Hele:

• už jsem dlouho nebyla doma:-)
• takže proč si tam neodskočit na celý týden, že?
• mám cestovní horečku (i když tenhle bod je možná irelevantní, protože tu mám vlastně kdykoliv)
• Kensington! Mě bylo jasný, že jejich koncert se beze mě nemůže obejít;-)
• vypadaly mi už řasy:-( :-D

Já jim ve škole ale říkala, že občas plácám blbosti

Náplní práce bude motivovat co nejvíc studentů a reprezentovat naši Dania Academy. A protože mě hrozně baví dělat chytrou, tak už se nemůžu dočkat;-). Když jsem byla na Gaudeamu poprvé (což bylo i naposled) jenom jsem kolem stánků s nabídkou studia v zahraničí zvědavě procházela. Neměla jsem ani tušení, že se mě to bude také jednou týkat. A co mě už vůbec nenapadlo, že se dostanu do pozice vystavovatele a část zodpovědnosti padne na mě. A z toho mě, jako člověka, co rychleji mluví než myslí, mrazí:-D.

Ale i tak, to je další výhoda studia v Dánsku. Škola se neustále snaží studentům zpestřovat jejich pobyt, vystavovat je výzvám a zajímavým zkušenostem a nepřestává překvapovat. Jen v tom dobrém slova smyslu samozřejmě. A to je další plusový bod, který při prezentaci naší školy nezapomenu zdůraznit:-)

Když je ten nový rok, napadlo mě, že krátký update není od věci. Všichni se na Nový rok nebo po Novém roce vyjadřují, takže já chci taky!:-D

Říká se, že cestování člověka změní. To je asi pravda. I když osobně mám pocit, že tu pravou transformaci jsem zažila už v Holandsku a Dánsko se na mě zatím moc nepodepsalo. Možná jsem trochu blonďatější (což se ale za pár měsíců s odrostem zase změní;-) ). A moudřejší. Když mi náhodou něco vychází s přesností na desetinná čísla, dokonce i při ekonomice zažívám světlý chvilky radosti..Ano, radost-ekonomika jsou najednou slova, co se už i v mém životě čas od času přitahují! Heuréka!

Změna je život

A to dokazuje fakt, že:

• k roli studentky mi přibyla další role - uklízečka. Jestli si tohle čte někdo, kdo vážně uvažoval o studiu v Dánsku a nemá našetřeno, radím, ať čte dál, budou se rozdávat moudra;-).

Ha, to určitě!

                 O studiu v Dánsku jsem slyšela jen to dobré. Přijedete tam, seženete práci a smlouvu a   dánské zákony už zařídí, abyste dostali také studentský grant, nebo-li SU, což je měsíčně cca 5800 DKK. Takže společně s vaší high salary (protože jste přeci ve Skandinávii, kde každý pobírá měsíčně statisíce;-)) budete těžce za vodou. Opak je ale pravdou. Nezaměstnanost ve skandinávských zemích sice není tak vysoká, ale pořád tu je dost dánů-studentů na to, aby jim zaměstnavatelé dali přednost před hladovými přistěhovalci lačnícími po všech finančních výhodách, které štědré Dánsko nabízí. V praxi to znamená, že jestli nemluvíte dánsky a sháníte part-time job, abyste si odpracovali těch 10 hodin potřebných k získání SU, you´re gonna have a baaaad tiiiime.
Možná je to tím, že Randers není zrovna velkoměsto, tudíž poptávka po internationals je tu dost mizivá, takže jste rádi, když vám někdo přidělí pár záchodů k drhnutí a přihodí k tomu třeba 100 DKK na hodinu.
Každopádně je potřeba počítat, že minimálně první 4 měsíce bez práce být můžete. A je také dobré vědět, že SU získáte až po dvou odpracovaných měsících (minimálně 43 odpracovaných hodin měsíčně - jinak na SU ztácíte nárok, v nějakých případech SU musíte dokonce vracet). Já jsem od přírody trochu flink, takže jsem po pracovních podmínkách v Dánsku před odjezdem nepátrala a říkala si, že to nějak dopadne. Dopadlo to tak, že jsem zhubla tři kila a půl roku jedla čínský polívky a fazole v rajčatové omáčce(super kauf, jsou levnější než v ČR!). Tak fajn, zas tak zlý to nebylo, ale kdybych si předtím zjistila víc o tom, jak (ne)snadné je v Dánsku sehnat brigádu, našetřila bych si víc:-).
Z mých spolužáků je zatím většina bez práce, já jsem měla štěstí, že se mi podařilo brigádu sehnat celkem brzy - protože jsem začala hledat, když ještě nikdo jiný nehledal;-).

• Zvykám si na život v Randers! Den před odjezdem domů jsem měla takový divný pocit...pocit smutku, že odjíždím. Ten naštěstí odešel stejně rychle jako přišel;-). Hmmm...co to cítím...ve vzduchu se vznáší harmonie, Randers už mi zase leze krkem!

Časy se mění, zlaté zůstávají

Takže co se nezměnilo?

• Ještě pořád nedokážu vyslovit Hvad hedder du ani Rød grød med fløde(oblíbená věta, kterou vás přinutí Dáni vyslovit a pak se vám hrozně smějou, protože vám to přirozeně nejde;-) ). Popravdě jsem to vzdala. Dánština není ani sexy, ani světová, takže ne, díky. Naučte mě třeba francouzsky, s´il vous plait!
• Moji zlatí doma. Po Vánocích strávených doma mi to všechno došlo. Můžu být hepy jak dva grepy. Protože mám: kamarádky, které vidím po půl roce, ale stejně si povídáme v jednom kuse, jako kdybych nikdy neodjela;-). Sestřenky, bratránky a jejich přítelkyně, co mě ochotně obují, kdy se samou radostí z toho, že je vidím "opiju jak starej granátník" a ségru, co mě zodpovědně dovede domů. Rodiče, prarodiče a zbytek rodiny, která mi je stejně nejmilejší a vím, že s jejich podporou můžu počítat, ať jsou moje plány jakkoliv střelený. 
• Moje váha. Ty tři kila, co se mi podařilo shodit těmi čínskými polívkami jsem hezky rychle dohnala knedlíkem, perníčkama a svíčkovou;-).