O bydlení v Dánsku

Když jsem konečně po cca deseti telefonátech a pěti odeslaných e-mailech (bez odpovědi) dostala zprávu, že mi je přidělený pokoj v Dánsku na koleji, byla jsem štěstím bez sebe. Shánění soukromého ubytování v zahraničí, když tam ještě ani nejste, je peklo. Protože:

• nevíte komu věřit. Kdejaký "scam" se z vás snaží vylákat peníze za nájem a depozit ještě předtím, než vám byt vůbec ukáže (což se nikdy nestane, protože jen co jim je pošlete, jejich profil zmizí stejně rychle jako peníze z vašeho účtu...). Většina podvodníků nabízí relativně levný podnájem, v centru města (popř. blízko univerzity). Bude tvrdit, že z nějakého důvodu je úplně normální poslat nejdřív peníze a potom vidět byt. Ale to není. Takže důvěřuj, ale prověřuj;-)

• když vám naději na ubytování nevyfoukne scam, zaručeně je to další, rychlejší zájemce. Ten v daném městě už nejspíš bydlí, proto mu nedělá problém jít si hodinu po zveřejnění inzerátu byt prohlédnout a na místě podepsat smlouvu.

• cena za ubytování může být vyšší než jste předpokládali. Dánsko je drahá země, za pronájem jednoho pokoje tu klidně můžete dát tolik, co v Praze za parádní garsonku. A to nemluvím o depozitu, který většinou bývá ve výši tříměsíčního nájmu... .

• jste cizinec. Né, že by v Dánsku měli problém ubytovávat cizince. Většina smluv je v Dánštině, takže než něco podepíšete, raději si smlouvu vezměte domů a nechte si ji důkladně přeložit někým, kdo daný jazyk ovládá. Můžete se tím tak vyhnout pěknému maléru (a já vím o čem mluvím, ehm...). Tenhle bod se nevztahuje jen na bydlení, ale na podepisování smluv všeobecně!!!

Moje radost ze zařízeného ubytování v Randers trvala jen do doby, než správce kolejí otevřel dveře, které vedly...zpátky do roku 1960. Šedesátky mám ráda, jen ne u mě v pokoji, prosím... .

Koleje, které nápadně připomínaly pražskou "Masárnu"(jediná kolej na které jsem v Praze kdy byla;-) ) jsem si v zemi, která je proslulá precizním designem, rozhodně nepředstavovala. Další věci, které jsem si nemohla nevšimnout byl potutelný, škodolibý výraz mých českých kamarádů se kterými jsem přijela. Než jsem se rozkoukala a zamáčkla slzičku, oni už stihli prošmejdit koupelničku a pod stolkem najít suchý brouky. Protože bez Beatles (brouci) by to byli prd šedesátky a žádnej rock´n´roll, že jo;-)

Koupelna (spojená se záchodem) asi saponáty neviděla od toho roku 1960. Několikamilimetrová vrstva špíny změnila bílý obklad na šedivý, a se záchodem? S tím by si nevěděl rady ani Mr. Proper!

Očividně jsem nebyla jediná, koho stav kolejí lehce vykolejil. První večer jsem na chodbě narazila na novou studentku, která byla trochu paf z toho, že ji cosi zeleného rostlo na zdi. No, zlatě moji brouci, prolítlo mi hlavou.

Jak jsem po pár týdnech strávených v Bloku 2 zjistila, nebyli to jenom brouci, kdo se mnou sdílel pokoj. V koupelně se mi usadil duch, co se bavil tím, že zavíral dveře do koupelny pokaždý, když jsem je otevřela. To mi moc vtipný ale nepřišlo. 

Duch a špína. Špína jsou ty tmavé fleky na umyvadle a duch bohužel není vidět.

Vysvobození přišlo začátkem roku 2015, kdy jsem se s kamarádkou přestěhovala do Bloku 3 (nebo-li konečně do Dánska, jak s oblibou říkáme) a pronajaly jsme si společně malý apartmánek v areálů kolejí. Nechce se mi ani věřit, že jsou to ty stejné koleje, protože prostředí je mnohem civilizovanější a nájem je dokonce nižší. Bohužel se blíží konec roku a internship, což znamená další stěhování. Tentokrát na pár měsíců domů a pak? Pak se uvidí, jestli mě čekají zase "zlatá šedesátá" nebo übercool appartment ;-). Apartmány se bohužel pronajímají bez vybavení, tudíž teď přemýšlím, co s tím svým barevným královstvím provedu a kde uskladním nábytek...:-)

Jak Niky a Paty k posteli přišly. Nedaleko našeho ubytování ležely skoroopuštěné palety. Slovo dalo slovo a spolužák se dal slivovicí uplatit lehce. Jen co slunce zašlo za hory, zahalili jsme se do černé, splynuli s nocí...a domů si tiše a plni radosti po částech odnášeli naše postele. Ale pssst, brzy je zas vrátíme;-)).