Říká se, že cestování člověka změní. To je asi pravda. I když osobně mám pocit, že tu pravou transformaci jsem zažila už v Holandsku a Dánsko se na mě zatím moc nepodepsalo. Možná jsem trochu blonďatější (což se ale za pár měsíců s odrostem zase změní;-) ). A moudřejší. Když mi náhodou něco vychází s přesností na desetinná čísla, dokonce i při ekonomice zažívám světlý chvilky radosti..Ano, radost-ekonomika jsou najednou slova, co se už i v mém životě čas od času přitahují! Heuréka!
Změna je život
A to dokazuje fakt, že:
- k roli studentky mi přibyla další role - uklízečka. Jestli si tohle čte někdo, kdo vážně uvažoval o studiu v Dánsku a nemá našetřeno, radím, ať čte dál, budou se rozdávat moudra;-).
Ha, to určitě! |
Možná je to tím, že Randers není zrovna velkoměsto, tudíž poptávka po internationals je tu dost mizivá, takže jste rádi, když vám někdo přidělí pár záchodů k drhnutí a přihodí k tomu třeba 100 DKK na hodinu.
Každopádně je potřeba počítat, že minimálně první 4 měsíce bez práce být můžete. A je také dobré vědět, že SU získáte až po dvou odpracovaných měsících (minimálně 43 odpracovaných hodin měsíčně - jinak na SU ztácíte nárok, v nějakých případech SU musíte dokonce vracet). Já jsem od přírody trochu flink, takže jsem po pracovních podmínkách v Dánsku před odjezdem nepátrala a říkala si, že to nějak dopadne. Dopadlo to tak, že jsem zhubla tři kila a půl roku jedla čínský polívky a fazole v rajčatové omáčce(super kauf, jsou levnější než v ČR!). Tak fajn, zas tak zlý to nebylo, ale kdybych si předtím zjistila víc o tom, jak (ne)snadné je v Dánsku sehnat brigádu, našetřila bych si víc:-).
Z mých spolužáků je zatím většina bez práce, já jsem měla štěstí, že se mi podařilo brigádu sehnat celkem brzy - protože jsem začala hledat, když ještě nikdo jiný nehledal;-).
- Zvykám si na život v Randers! Den před odjezdem domů jsem měla takový divný pocit...pocit smutku, že odjíždím. Ten naštěstí odešel stejně rychle jako přišel;-). Hmmm...co to cítím...ve vzduchu se vznáší harmonie, Randers už mi zase leze krkem!
Časy se mění, zlaté zůstávají
Takže co se nezměnilo?
- Ještě pořád nedokážu vyslovit Hvad hedder du ani Rød grød med fløde(oblíbená věta, kterou vás přinutí Dáni vyslovit a pak se vám hrozně smějou, protože vám to přirozeně nejde;-) ). Popravdě jsem to vzdala. Dánština není ani sexy, ani světová, takže ne, díky. Naučte mě třeba francouzsky, s´il vous plait!
- Moji zlatí doma. Po Vánocích strávených doma mi to všechno došlo. Můžu být hepy jak dva grepy. Protože mám: kamarádky, které vidím po půl roce, ale stejně si povídáme v jednom kuse, jako kdybych nikdy neodjela;-). Sestřenky, bratránky a jejich přítelkyně, co mě ochotně obují, kdy se samou radostí z toho, že je vidím "opiju jak starej granátník" a ségru, co mě zodpovědně dovede domů. Rodiče, prarodiče a zbytek rodiny, která mi je stejně nejmilejší a vím, že s jejich podporou můžu počítat, ať jsou moje plány jakkoliv střelený.
- Moje váha. Ty tři kila, co se mi podařilo shodit těmi čínskými polívkami jsem hezky rychle dohnala knedlíkem, perníčkama a svíčkovou;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat