Začalo to už v Holandsku. Tam jsem si oblíbila takový ty klasický dobroty, který k Holandsku neodmyslitelně patří - Goudu, Oud Amsterdam, Heineken. Propadla jsem taky kouzlu čokolády, která se sype ráno na chleba, tzv. Hagelslag. Na dovolený ho najdete v každém karavanu s poznávací značkou NL, protože kde není Hagelslag není ani Holanďan. Ujížděla jsem i na pindakaas (burákové máslo). To mi ale vydrželo jen do doby, než jsem se nerozvážně rozhodla zaexperimentovat.
Po prvním víkendu stráveným v Holandsku jsem se v Čechách hnala do Albertu pro burákový máslo a protože dobrejma věcma se nešetří, na rohlík jsem si natřela poctivou vstvu. A jakej by to byl rohlík s máslem bez něčeho navrchu, pomyslela jsem si a už jsem na tu mňamku pokládala narůžovělý plátky vysočiny. Kdejaký holanďan by tu nádheru okomentoval rozněžnělým "Lekkeeer".
A já plná očekávání se zakousla.
Ti z vás, co s burákovým máslem už měli tu čest nejspíš tuší, proč ho od té doby nemůžu ani cítit. A těm, co ještě neměli šanci ho ochutnat, doporučuju na vrch té pomazánky, co se podle názvu tváří jako máslo, natřít maximálně tak marmošku.
(viz video 2:20) Rohlík - dobrej, burákový máslo - dobrý, vysočina - dobrá. Tak proč to dohromady prostě nejde?!
Chyba zeleniny je ta, že všude chutná víceméně stejně. Jasně rajče je asi rajčovatější na zahrádce u maminky na východě Čech než v Praze v Albertu. A meloun pěstovanej na Tai-wanu bude asi taky sladší a vodovatější než ten, co vyroste někde v Horní Dolní. Jenže pořád platí, že vás chuť papriky v Brazílii potěší daleko míň, než nějaká lokální nezdravá mňamka. A když přijedete domů, nikoho nebude zajímat, že jste v Anglii jedli okurky a hlávkovej salát. Tudíž taková ta potřeba jíst zeleninu když cestujete nebo jste se rozhodli žít v jiné zemi se pak trochu vytrácí (pokud tedy nejste členy facebookové skupiny "Vitalita v jídle" a nehlídáte si striktně kalorie v jídelníčku). A to se pak může (lehce) negativně promítnout na postavě. Každá země má prostě takovou tu svojí zatraceně dobrou, ale taky pěkně nezdravou kalorickou bombu.
Po prvním víkendu stráveným v Holandsku jsem se v Čechách hnala do Albertu pro burákový máslo a protože dobrejma věcma se nešetří, na rohlík jsem si natřela poctivou vstvu. A jakej by to byl rohlík s máslem bez něčeho navrchu, pomyslela jsem si a už jsem na tu mňamku pokládala narůžovělý plátky vysočiny. Kdejaký holanďan by tu nádheru okomentoval rozněžnělým "Lekkeeer".
A já plná očekávání se zakousla.
Ti z vás, co s burákovým máslem už měli tu čest nejspíš tuší, proč ho od té doby nemůžu ani cítit. A těm, co ještě neměli šanci ho ochutnat, doporučuju na vrch té pomazánky, co se podle názvu tváří jako máslo, natřít maximálně tak marmošku.
Chyba zeleniny je ta, že všude chutná víceméně stejně. Jasně rajče je asi rajčovatější na zahrádce u maminky na východě Čech než v Praze v Albertu. A meloun pěstovanej na Tai-wanu bude asi taky sladší a vodovatější než ten, co vyroste někde v Horní Dolní. Jenže pořád platí, že vás chuť papriky v Brazílii potěší daleko míň, než nějaká lokální nezdravá mňamka. A když přijedete domů, nikoho nebude zajímat, že jste v Anglii jedli okurky a hlávkovej salát. Tudíž taková ta potřeba jíst zeleninu když cestujete nebo jste se rozhodli žít v jiné zemi se pak trochu vytrácí (pokud tedy nejste členy facebookové skupiny "Vitalita v jídle" a nehlídáte si striktně kalorie v jídelníčku). A to se pak může (lehce) negativně promítnout na postavě. Každá země má prostě takovou tu svojí zatraceně dobrou, ale taky pěkně nezdravou kalorickou bombu.
A v Dánsku je to věc, kterou jsme se spolubydlící nazvaly "The Cinnamon Thing".
Jak už název napovídá, jedná se o takový skořicový potěšení s původním názvem Gifflar Kanel. Nikdo z internationals si tady ale s výslovností neví rady, tak jsme to přejmenovali na jednoduché "The cinnamon thing".
Jak už název napovídá, jedná se o takový skořicový potěšení s původním názvem Gifflar Kanel. Nikdo z internationals si tady ale s výslovností neví rady, tak jsme to přejmenovali na jednoduché "The cinnamon thing".
The cinnamon thing se vyskytuje ve dvou variantách. První varianta, ta nebezpečnější, ta se prodává v pytlíku o 260 gramech a vydrží vám cca jeden díl Show Jana Krause a v obchodech nikdy nechybí. The cinnamon thing v pytlíku je jedno velký lepkový, ale chuťově moc dobrý, peklo. Jsou to takový malý rolky z bílý mouky naplněný skořicovou "nádivkou", tak akorát na jedno - dvě sousta. V obchodě na vás z regálů volají sice jemným, za to ale neodolatelným hláskem: "Pojd sem ty...no ano, ty...kup si nás, podívej, jsme zase ve slevě..šup šup..tady..tady jsme, a jsme moc dobré". A vy se už už otáčíte, že tentokrát tomu sladkému pokušení ze Švédska odoláte, abyste si následně uvědomili, že během té snahy odolat jste si už dva balíčky hodili do košíku...ehm... . A znáte to, co je v koši, to se počítá a do regálu nevrací ;-). Takže snad příště;-).
Vsadím svoje nový boty, že do toho Švédi přidávaj buďto glutamát sodný, nikotin nebo spíš kokain, protože závislost je zaručená a téměř okamžitá.
Druhá "the cinnamon thing" je překvapivě taky skořicová. A taky ve tvaru šneka. Rozdíl je ten, že tenhle šnek se spíš než k seriálům hodí třeba na snídani. Denně čerstvý, denně dobrý. K večeru už hrozí, že bude vyprodaný:-). Je to takový šnek z listového těsta (jako většina sladkého pečiva, které je v Dánsku k sehnání) se skořicovou nádivkou a jako třešnička se nahoře leskne bílá cukrová poleva. Výborný je ke kávě. Mimochodem, už jsem se zmínila, že jsem schopná dát si kafe i čtyřikrát
denně?!
Abych to ale nesváděla všechno na šneky a skořici, určitě za těch pár kilo nahoře můžou i palačinky, nutella, puding...Vždyť to znáte;-).
Máte taky nějaké cizokrajné mňamky, tzv."guilty pleasures", kterým na dovolené prostě neodoláte?:-)
Při psaní tohoto příspěvku nebyl sněden ani jeden skořicový šnek.
Vsadím svoje nový boty, že do toho Švédi přidávaj buďto glutamát sodný, nikotin nebo spíš kokain, protože závislost je zaručená a téměř okamžitá.
Druhá "the cinnamon thing" je překvapivě taky skořicová. A taky ve tvaru šneka. Rozdíl je ten, že tenhle šnek se spíš než k seriálům hodí třeba na snídani. Denně čerstvý, denně dobrý. K večeru už hrozí, že bude vyprodaný:-). Je to takový šnek z listového těsta (jako většina sladkého pečiva, které je v Dánsku k sehnání) se skořicovou nádivkou a jako třešnička se nahoře leskne bílá cukrová poleva. Výborný je ke kávě. Mimochodem, už jsem se zmínila, že jsem schopná dát si kafe i čtyřikrát
denně?!
Abych to ale nesváděla všechno na šneky a skořici, určitě za těch pár kilo nahoře můžou i palačinky, nutella, puding...Vždyť to znáte;-).
Máte taky nějaké cizokrajné mňamky, tzv."guilty pleasures", kterým na dovolené prostě neodoláte?:-)
Při psaní tohoto příspěvku nebyl sněden ani jeden skořicový šnek.
Pekny clanek :) Skoricove rolky jsou velmi dobre, uz aby zase byla nejaka super slevova akce na ne :D
OdpovědětVymazatLenny Mali i Danmark
Super, koukám, že na nich neujíždíme jenom v Randers!:D Jsem teď druhý tden v ČR a už mi začínají chybět...:D
Vymazat