"The cinnamon thing" aneb proč v Dánsku nemůžu zhubnout

Takovým nepsaným pravidlem je (alespoň co se mě týče), že když se člověk přestěhuje do zahraničí, přibere.

Začalo to už v Holandsku. Tam jsem si oblíbila takový ty klasický dobroty, který k Holandsku neodmyslitelně patří - Goudu, Oud Amsterdam, Heineken. Propadla jsem taky kouzlu čokolády, která se sype ráno na chleba, tzv. Hagelslag. Na dovolený ho najdete v každém karavanu s poznávací značkou NL, protože kde není Hagelslag není ani Holanďan. Ujížděla jsem i na pindakaas (burákové máslo). To mi ale vydrželo jen do doby, než jsem se nerozvážně rozhodla zaexperimentovat.
Po prvním víkendu stráveným v Holandsku jsem se v Čechách hnala do Albertu pro burákový máslo a protože dobrejma věcma se nešetří, na rohlík jsem si natřela poctivou vstvu. A jakej by to byl rohlík s máslem bez něčeho navrchu, pomyslela jsem si a už jsem na tu mňamku pokládala narůžovělý plátky vysočiny. Kdejaký holanďan by tu nádheru okomentoval rozněžnělým "Lekkeeer".

A já plná očekávání se zakousla.

Ti z vás, co s burákovým máslem už měli tu čest nejspíš tuší, proč ho od té doby nemůžu ani cítit. A těm, co ještě neměli šanci ho ochutnat, doporučuju na vrch té pomazánky, co se podle názvu tváří jako máslo, natřít maximálně tak marmošku.

(viz video 2:20) Rohlík - dobrej, burákový máslo - dobrý, vysočina - dobrá. Tak proč to dohromady prostě nejde?!

Chyba zeleniny je ta, že všude chutná víceméně stejně. Jasně rajče je asi rajčovatější na zahrádce u maminky na východě Čech než v Praze v Albertu. A meloun pěstovanej na Tai-wanu bude asi taky sladší a vodovatější než ten, co vyroste někde v Horní Dolní. Jenže pořád platí, že vás chuť papriky v Brazílii potěší daleko míň, než nějaká lokální nezdravá mňamka. A když přijedete domů, nikoho nebude zajímat, že jste v Anglii jedli okurky a hlávkovej salát. Tudíž taková ta potřeba jíst zeleninu když cestujete nebo jste se rozhodli žít v jiné zemi se pak trochu vytrácí (pokud tedy nejste členy facebookové skupiny "Vitalita v jídle" a nehlídáte si striktně kalorie v jídelníčku). A to se pak může (lehce) negativně promítnout na postavě. Každá země má prostě takovou tu svojí zatraceně dobrou, ale taky pěkně nezdravou kalorickou bombu.

A v Dánsku je to věc, kterou jsme se spolubydlící nazvaly "The Cinnamon Thing".

Jak už název napovídá, jedná se o takový skořicový potěšení s původním názvem Gifflar Kanel. Nikdo z internationals si tady ale s výslovností neví rady, tak jsme to přejmenovali na jednoduché "The cinnamon thing".

The cinnamon thing se vyskytuje ve dvou variantách. První varianta, ta nebezpečnější, ta se prodává v pytlíku o 260 gramech a vydrží vám cca jeden díl Show Jana Krause a v obchodech nikdy nechybí. The cinnamon thing v pytlíku je jedno velký lepkový, ale chuťově moc dobrý, peklo.  Jsou to takový malý rolky z bílý mouky naplněný skořicovou "nádivkou", tak akorát na jedno - dvě sousta. V obchodě na vás z regálů volají sice jemným, za to ale neodolatelným hláskem: "Pojd sem ty...no ano, ty...kup si nás, podívej, jsme zase ve slevě..šup šup..tady..tady jsme, a jsme moc dobré". A vy se už už otáčíte, že tentokrát tomu sladkému pokušení ze Švédska odoláte, abyste si následně uvědomili, že během té snahy odolat jste si už dva balíčky hodili do košíku...ehm... . A znáte to, co je v koši, to se počítá a do regálu nevrací ;-). Takže snad příště;-).
Vsadím svoje nový boty, že do toho Švédi přidávaj buďto glutamát sodný, nikotin nebo spíš kokain, protože závislost je zaručená a téměř okamžitá.


Druhá "the cinnamon thing" je překvapivě taky skořicová. A taky ve tvaru šneka. Rozdíl je ten, že tenhle šnek se spíš než k seriálům hodí třeba na snídani. Denně čerstvý, denně dobrý. K večeru už hrozí, že bude vyprodaný:-). Je to takový šnek z listového těsta (jako většina sladkého pečiva, které je v Dánsku k sehnání) se skořicovou nádivkou a jako třešnička se nahoře leskne bílá cukrová poleva. Výborný je ke kávě. Mimochodem, už jsem se zmínila, že jsem schopná dát si kafe i čtyřikrát
denně?!

Abych to ale nesváděla všechno na šneky a skořici, určitě za těch pár kilo nahoře můžou i palačinky, nutella, puding...Vždyť to znáte;-).

Máte taky nějaké cizokrajné mňamky, tzv."guilty pleasures", kterým na dovolené prostě neodoláte?:-)


Při psaní tohoto příspěvku nebyl sněden ani jeden skořicový šnek.