Dánské zdravotnictví - chce to klid a nohy v teple

Dán je člověk, co se nestresuje. A to platí hlavně v případě nemoci, kdy se Dánům podařilo přijít se zázračným univerzálním léčebným postupem, který by zaručeně pomohl i mrtvýmu. Co se do počtu týče je to sice národ malej, ale šikovnej;-).

...a teď tu o boulích, palci na noze a klíční kosti

Není to dávno co se mi vzadu na hlavě udělala malá, ale pěkně bolavá bulka. O bulkách toho moc nevím, google mě vždycky vyděsí, takže ten ani neotvírám a jediná alternativa jak zjistit co mi je, je konečně navštívit doktora. Domluvila jsem si schůzku na dvanáctou, počkala si dvě hodiny v čekárně abych v ordinaci strávila necelých pět minut. Z toho jsem tři minuty popisovala příznaky a to, jak správně napsat moje příjmení.

Usměvavý pan doktor se potom ve zbytku času stihl na moji bouli podívat, osahat ji a přijít s diagnozou a léčbou. Prý to nic není, existuje jednoduchý vysvětlení, někde v těle mám infekci.
Jak se později dozvím, jednoduchá je i léčba té nějaké infekce - nejlepší prý bude, když si lehnu, uvařím si čaj a následujících pár dní budu relaxovat a čekat, až ta boule splaskne. Tak fakt dík za pomoc, pan doktor.


Po druhé jsem tam šla pro změnu taky s bulkou, tentokrát na horním patře v puse. Infekce se asi rozjela, čas udělat vyšetření a dát mi antibiotika nebo alespoň opravdickou diagnozu, říkám si.  Znova se objednávám, znova čekám. Stejný pan doktor mi prohlídne pusu, zmáčkne bolák, bezradně se na mě podívá a přizná se, že neví, co to je. Nejlepší ale prý bude, když se teď pár dní nebudu přetěžovat a budu relaxovat. A když ani relax nepomůže, už ho nemám otravovat a jít rovnou k zubaři:-D. Ten mi možná předepíše odvar z heřmánkového čaje... . Teď panu doktorovi trochu křivdím, bulek mě sice nezbavil a druh infekce taky nezjistil, milými úsměvy ale nikdy nešetřil:-).

Že klid vyléčí i zlomeniny zjistila i moje maďarská kamarádka. Začátkem roku si ukopla palec u nohy tak nešťastně, že si ho zlomila. Protože nevěděla, jak to v Dánsku chodí, autobusem jela rovnou do nemocnice. A to byla chyba. Z nemocnice ji se zlomeným prstem poslali k obvoďákovi, protože bez jeho zprávy ji bohužel nemůžou ošetřit. Holt, pravidla jsou pravidla a dokud střevo nekouká ven, tak se s nima nezahrává;-). Chudák musela přes celé město pro zprávu a zpátky, aby ji palec nakonec obvázali a poradili ji, aby teď byla hlavně v klidu a hodně ležela.

Ale zlomeným palcem to teprve začíná. Spolužáka srazilo auto když si to frčel na kole z kopce. Naštěstí to odnesla jenom klíční kost, pro kterou srážka s autem byla trochu moc a zlomila se. Každopádně to není nic, s čím by si dánská medicína neporadila a klid na lůžku nevyléčil. Po řádném check-upu, kde se jediným defektem ukázala být zlomená klíční kost, usoudili, že asi neumře, takže není důvod, proč by noc nemohl strávit doma a druhý den se zastavit na operaci. Po které ho propustili ještě to odpoledne... .

Já opravdu nevím, co my Češi máme za zvyk s každou maličkostí chodit k doktorovi. A proč nám doktoři neustále cpou ty antibiotika, dělají nejrůznější bolestivý i nechutný vyšetření, když očividně existuje univerzální lék na všechno - chce to klid a nohy v teple, ideálně mít po ruce čaj;-).

... a na závěr

Kdo jsem, abych soudila dánský zdravotnický systém (potažmo postupy několika doktorů v Randers). Jedno je ale jasný - jestli ta blbá boule na patře brzy nesplaskne, zkoušky nezkoušky, kupuju letenku do Čech a dobrovolně si nechám odebrat krev, udělat kolonoskopii, endoskopii a když bude potřeba i jinou kopii, jen abych k těm dánským šarlatánům už nemusela...

Při psaní tohoto článku nebyl zraněn žádný dánský doktor.