Dumpster Diving v Aarhusu

Vždycky jsem snila o tom, že v Aarhusu najdu místo, kam budu chodit tak často, že mě obsluha zařadí do kategorie "štamgast". Pravda, původně jsem si myslela na nějaký bar, hospodu nebo kavárnu, zkrátka něco trochu konvenčního. Ale znáte to, člověk míní a zůstatek na bankovním účtu mění;-). Představa kavárenského povaleče je tuze lákavá, nicméně lehce odrazující je fakt,
že za jedno kafe můžete zaplatit v přepočtu i 150 czk. To si pak člověk to štamgastování rychle rozmyslí ;-).

Naštěstí Dánsko nabízí skvělou a legální alternativu pro všechny, kteří se rádi někam vracejí.

Jsou to temné kouty za obchodními řetězci jako je Aldi, Fotex, Rema 1000 nebo fakta. Backstage prostory konzumní společnosti, kostlivci ve skříni reflektující paradox naší doby. Jsou to místa, kde obchoďáky v kontejnerech shromažďují zboží, které se díky způsobu, jakým obchod opustilo, teď nazývá odpad. A jsou to také rajóny pro všechny, kteří si uvědomují, že ročně tímto způsobem znehodnotit 1/3 vyprodukovaných potravin, zatímco bezmála 800 milionů lidí na světě trpí nedostatkem jídla, je bezohlednost. A fakt, že kvalita vyhozených potravin často ještě o chlup přesahuje kvalitu potravin, které leží v regálech českých řetězců, je trochu trapas:-D.

Mluvím o místech, kde se dá dělat dumpster diving, neboli hrabání se v kontejnerech, kam potravinové řetězce vyhazují všechno zboží, které je nějakým způsobem "znehodnocené" a tím pádem nevyhovující na prodej. Jsou to výrobky, které za pár dní procházejí, je to ovoce a zelenina, která může být malinko naťuklá a nebo jen trochu větší/červenější/zkroucenější, než povolují standardy. Jsou to sladkosti, které mají porušený obal. A tak dále, a tak dále. Důležité je, že to jsou potraviny, které se dají často úplně v pohodě sníst a nic se vám nestane (věřte mi, za poslední
4 měsíce mi bylo zle jen dvakrát a v obou případech hrála hlavní roli nadměrná konzumace
alkoholu ;-) ).

U kontejneru vás jako štamgasta nikdo neobsluhuje, nikdo neví, jak často tam chodíte, a tudíž vás nikdo za vaši loajalitu neodmění. Můžu vám ale zaručit, že po pár úspěšných "lovech" se z vašeho vyvoleného kontejneru stane místo, kam se vracíte pravidelně a rádi. I bez věrnostní kartičky, která slibuje za každé desáté razítko kávu zdarma:-).

Den Haag

Původně jsem měla v plánu napsat článek, který by vychvaloval Holandsko, holanďany, vafle a dřeváky. Dávalo by to smysl, po tom, co jsem tam strávila květen a červen a stejně jako před třemi lety, jsem se do země tulipánů zamilovala. Po dlouhém přemýšlení nad vyprávěním mi ale došlo, že dokonale vystihnout Nizozemí dokáže jen Karel Čapek a tak bude lepší, když projedu paměťovku a nahraji pár fotek.

Focení se mi docela dařilo a překvapivě to byla i zábava. Tedy do té doby, než jsem si začala hrát na profesionála, šťourat se v nastavení kvality snímků, efektech a dalších parametrech. Pravda, moc jsem jim nerozuměla, ale byla jsem pevně přesvědčená, že jim brzy přijdu na kloub a moje fotky tak naberou úplně nový rozměr, což se pozitivně odrazí na jejich kvalitě.... A vskutku, fotky nový rozměr opravdu nabraly. Bohužel ne úplně takový, jaký bych si přála. Ani takový, že bych si řekla Nevadí, to se na PC vyladí. Dopadlo to spíš tak, že i mě samotnou překvapilo, jak moc se toho dá podělat, na tak jednoduchém fotoaparátu. Za předpokladu, že se dostane do nepovolaných a zvědavých rukou člověka, který si myslí, že je příliš chytrý na čtení návodů...:-). Abych to uzavřela, místo perfektně ostrých obrázků a sytých barev mám teď na kartě díla, která díky silnému rozostření a efektu zrnění lehce připomínají malby Moneta... .

Japonská zahrada. Půlhodinky na kole z centra a ocitnete se v Japonské zahradě. Je to malý ráj ticha, které občas přeruší vystoupení pianisty. Je otevřená jen pár týdnů v roce a abyste ji našli, musíte projít džunglí rododendronů. 

Madurodam - Holandsko na dlani a pro turistu jasné "must see".

Plein - náměstí, kam ministři chodí "na jedno". Večer Pleinu vládne The Millers a Cloos;-).

Jedna z tisícovky kaváren v Den Haagu. 

Scheveningseweg. "Hlavní silnice" která propojuje centrum a Scheveningen (část s pláží a domov místní smetánky). 

Justiční palác - prý nejvíce fotografovaná budova Den Haagu. Proč jenom nedokážu vyfotit fotku, která by nebyla na křivo?! No, alespon nechybí špička...

Groote Kerk v centru města. Další fotka ze série "Na křivo". Co se dá dělat... .

Když s ním konečně dojedete na místo a máte radost, že jste přežili, přijde na řadu parkování.... .

Jak (ne)napsat závěrečnou práci

Uff, konečně...! Po měsíci a půl živoření, stěžování si, neustálého tlachání o tom, jak hodně toho musím napsat, zanalyzovat, vyzkoumat, uklidit a jinak zprokrastinovat, dneska nastal den D. Odevzdání závěrečné práce, sladká tečka za (hořko)sladkými dvěma lety studia v Dánsku. Čuchy, čuch (přiznávám, trochu debilní výraz, ale Google mi po vyhledání výrazu "Citoslovce čichání, větření" nic lepšího nenabídl), ve vzduchu je zase cítit svoboda..!

Cesta k úspěšnému odevzdání bakalářské  jakékoliv práce je trnitá, dlouhá, někdy se zdá být až nekonečná. A když ani půl roku po ukončení VŠ nemůžete sehnat práci, začne se vám vkrádat myšlenka, jestli nebyla i zbytečná. Každopádně, než se nějaký student, šťastlivec, dostane do téhle fáze, musí tu práci nejdřív dokončit. Jestli nevíte jak na to, můžete se inspirovat. S manuálem Jak (ne)napsat závěrečnou práci to každému půjde jako po másle.

1.Vytvořte si plán 
Šest týdnů do odevzdání závěrečné práce? To mám času, jako husa klasu! První dva týdny na tom zapracuji v Dánsku, a zbylé čtyři týdny si budu užívat na dovče v Holandsku. As simple as that!

2. Slibte si, že než odjedete do země zaslíbené, budete mít celou práci hotovou.
Pak si vzpomeňte na pořekadlo sliby chyby a začněte s odkládáním, uklízením, a v případě, že za pár týdnů někam jedete, začněte si balit, vybalovat a zase přebalovat.

3. Den před odjezdem rychle sesmolte alespoň první dvě stránky. 
Najednou vám dojde, že začíná jít do tuhého. A díky neustálému balení a vybalování zabalených věcí, (které jste během těch dvou týdnů intenzivního balení vytáhli asi desetkrát, protože jste je ještě potřebovali) si uvědomíte, že ani sbaleno ještě nemáte. A další věc kterou nemáte, je napsaný projekt. Na rychlo napíšete alespoň úvod a další blbosti, které nevyžadují moc toho researche. Soubor hrdě uložíte pod názvem Final Thesis a naplánujete si, jak na tom první dny v Holandsku máknete.
To by v tom byl čert, aby prokrastinace nabourala i dovolenou ve Španělsku, na kterou se chystáte s hostitelskou rodinou týden po tom, co přijdete do Holandska.

4. A že čert v tom je vždycky,...
Pro samé znovu-objevování a znovu-zamilovávání se do Den Haagu si všimnete, že počítač leží nevybalený v kufru. Hlavním okruhem zájmu je teď to, jestli na Groote Marktu ještě prodávají točenou Plzeň, jak se měl Thijs celé 3 roky, co jste se neviděli, jestli v Holandsku konečně klesla spotřeba gelu na vlasy a proč zavřeli vaše oblíbené obchodní centrum:-(. Když dojde na balení věcí do Španělska, objevíte notebook, otevřete soubor Final Thesis a je vám jasné, že se schyluje k problému. Proto zase začnete balit, tentokrát jen letní věci. Předpovědi počasí navzdory. Patnáct stupňů a intenzivní déšť v květnu na jihu Španělska? Tomu nevěřím. Kufr tak plním šaty, sukněmi a tílky. Sandály se nakonec ukážou jako celkem dobrá volba. Dešťová vody z nich rychle vyteče a na topení nastaveném na 25 stupňů také neschnou dlouho... .

5. Maňana - co se vleče, neuteče, ...
Ve Španělsku pak mluvte jen o dvou věcech - první téma je Fucking Rain in Spain. Počasí ve Španělsku místní turisty (většinou právě Holanďany) rozčiluje o to víc, že v Holandsku už celý týden nespadla z nebe ani kapka. Zatímco bledí holanďané pod náporem intenzivního slunečního svitu doma rudnou jako krocani, ti, co se vydali do teplých krajů za sluníčkem se domů vrátí aniž by chytli kapku bronzu. "Godverdomme, wat een slecht weer" po dvou dnech opakujete i vy.
Druhé téma trápí povětšinou jenom Vás, protože se ostatních moc netýká. Osvojit si místní zvyk maňana nevyžaduje moc práce. Hlavně proto, že většinu práce si odložíte na maňana. Tedy na zítřek, pozítří,... . A jelikož vaše jediná práce ve Španělsku je práce na Final Thesis, hádejte, kolik toho během deseti dnů stihnete vyzkoumat...

6. Work hard play hard
Jestli jste nevybledli ve Španělsku, po návratu do Holandska to půjde raz dva. Závěrečných pět dní před odevzdáním z pokoje vylezete jen když vám při psaní projektu dojde kafe a sušenky. Tvrdá práce si vyžaduje pořádnou odměnu;-).Když už se odvážíte vytáhnou paty z domu, laptop nosíte všude s sebou a poslední grafické úpravy provádíte v kavárně ve snaze tvrdou dřinu proměnit v zábavu. Ve skutečnosti jde o poslední záchvěvy prokrastinace a snahy obalamutit samu sebe, že vlastně nepracujete, ale bavíte se, tak ať se ještě chvíli na psaní koncentruje.Samozřejmě nasdílíte fotku z kavárny na facebook, aby podobně postihnutí spolužáci (zá)viděli, že vy se vlastne neučíte, ale povalujete se po kavárnách a jakoby mimochodem občas něco šolichnete na projektu;-D.

7. Cpěte se - O Vánocích a o zkouškovým se kalorie nepočítají
Mozek cukry potřebuje k lepšímu výkonu. Navíc pro samé vysedávání u bakalářky nemáte čas vyjít na vzduch, natož si jít zaběhat. Ten, kdo během zkouškového nebo psaní závěrečné práce nepřibral, ten tomu podle okolí asi moc nedal. Tak jen houšť, ať každý vidí, jak tvrdě dřete.
Tím chci říct, že přibrat během zkouškového je úplně ok, ok?!

8. Mluvte o tom, kolik máte práce
Když zrovna nemáte pusu plnou čokolády na zklidnění nervů, pamatujte jedno - sdílená starost, poloviční starost. Všechny okolo zaručeně zajímá, kolik stránek jste napsali, kolik stránek jste nenapsali a tudíž kolik stránek jste pozadu. Navíc trousením poznámek o tom, kolik toho ještě máte napsat skvěle zabijete čas, který byste, nedejbože, doopravdy strávili psaním.

9. Ptejte se spolužáků, kolik mají oni práce
Nic totiž nepotěší víc, než vědět, že nejste jediní, komu zbývá napsat 3/4 projektu během posledních dvou dnů. A nic nevystresuje tolik, jako zjištění, že zatímco vy teprve dáváte fotku z kavárny na facebook a začínáte doopravdy něco dělat, většina spolužáků už projekt odevzdala... .

A když se úspěšně dopracujete až k bodu 9, projekt nakonec jakž takž splní zadaná kritéria, pak už jenom odevzdejte, čekejte, modlete se, obhajujte, slavte, brečte, hubněte, případně přepisujte... .

Good Luck fellow students! Xxx

"Hody, hody doprovody...anebo ne?"

Velikonoce - nevím, co se vybaví ostatním, ale pro mně to jsou svátky jídla, pití a strachu. Mazance peče babička snad ještě před Velkým pátkem, takže obžerství v naší rodině začíná dlouho před Velikonočním pondělím. Pít se po víkendu začíná až v pondělí, když přijdou první koledníci a s tím souvisí i strach. Jako člověk, který si rád pospí se každoročně děsím toho, že se na to budík po víkendu vykašle a nezazvoní. Koledníci typu "ranní ptáče" mě tak překvapí ještě se škraboškou na očích.
Po fázi vstávání přichází opilí koledníci. Kolem poledne už si přeji, aby radši všichni byla ta ranní ptáčata a přišli nás vyšlehat ráno. Hezky ještě relativně za střízliva a s pochopením, že žilka docela štípe i když se používá konec s mašlemi, takže není potřeba se do toho nějak zvlášť opírat, nedejbože žilku otáčet a brát holky druhým koncem. Na druhou stranu jsou Velikonoce celkem veselá a milá tradice, nehledě na to, že v Evropě je naše verze celkem ojedinělá.

Zeptala jsem se pár spolužáků, jak doma slaví Velikonoce oni. A tady je přehled toho, co jsem z nich dostala:-).

Pro dány jsou Velikonoce doba, kdy se můžou přetrhnout zdobením a dekorem. Ve velkém skupují narcisy, žluté ubrusy a další serepetičky, kterými pak opatrně vyzdobí svůj na první pohled skromně, ale designově vybavený příbytek. Dánové rádi slaví Velikonoce s rodinou a přáteli u dobrého jídla. Děti se můžou  těšit na balíčky sladkostí a hraní si s vajíčky. Ačkoliv se jedná o křesťanský svátek, jen malou hrstku z nich potkáte v kostelech.

V Maďarsku slaví Velikonoce jídlem. Na stolech nesmí chybět uzené maso, šunka a zelí plněné nádivkou. Máslo nebo křenovou pomazánku mažou na speciální "velikonoční chleba", který na obrázku vypadá jako naše vánočka (někdo ví, jestli tak i chutná?). Velikonoční pondělí v Maďarsku vypadá tak, že kluci chodí po "koledě" a polévají holky vodou a stříkají po nich voňavky. Hádám, že to bude minimálně Chanel, protože holky jim na oplátku věnují červeně obarvené vajíčko a panáka Pálinky, což je tradiční maďarská kořalka. Párkrát jsem měla tu čest v Dánsku ochutnat pravou, doma pálenou a musím říct, že ta teda píše.

V Lotyšsku podle starých tradic barví vajíčka v trávě a cibuli a rodiče je pak schovávají
po domě. Když je děti najdou, je na řadě hra - musí rozkřápnout vrch a spodek protivníkova vajíčka. Kdo prohraje, musí sníst osolené vajíčko. Když ho neosolí, následující rok nebude dělat nic jiného, než mluvit samé lži:-). Lotyše pak na Velikonoce taky potkáte na houpačkách, protože kdo se nezhoupne, toho v létě uštípou komáři. Stejně jako u nás, Velikonoce jsou svátkem jídla, takže se stoly prohýbají, děti dostávají balíčky se sladkostmi a když počasí vyjde, většinou taky grilují.

Sousedící Litva má hodně podobné zvyky. Na Velikonoční pondělí se většinou sejdou s celou rodinou a přáteli a uspořádají grilovačku. Každý přinese obarvená vajíčka a stejně jako Lotyši, snaží se rozkřápnout vejce toho druhého. Vyhrává ten, koho vajíčko zůstane celé. Kdo si hraje, nezlobí. Proto mají Litevci ještě jednu báječnou vaječnou hru:-D. Sednou si na kopeček a kutálejí z něj vejce tak, aby trefilo a naťuklo vajíčka ostatních. Pokud se zadaří, naťuklé vajíčko připadá tomu, kdo ho naťukl a ten, kdo se tak zmocní nejvíc vajíček, vyhrál.

Velikonoce v Rumunsku jsou společně s Vánoci jedním z nejdůležitějších duchovních svátků v roce a zejména starší generace v rumunských vesnicích lpí na dodržování tradic. Věřící drží měsíc před Velikonocemi půst, nejí maso a mléčné výrobky a každý den se modlí a chodí do kostela. Dříve barvili vajíčka jen dočervena, dneska si je ale každý barví podle sebe. Ti talentovanější a zručnější zdobí kraslice. Zvyky se také liší region od regionu. V Transylvánii se všichni noc před Velikonočním pondělkem sejdou v kostele, zapálí svíčky a třikrát obchází kostel (v čele zástupu jde farář). Ráno se jde zase do kostela a pak je na řadě zábava - křápání vajíček, stejně jako v Litvě a Lotyšsku:-). A co nesmí chybět na stole během Velikonoc? Ovčí maso, vajíčka nebo jejich vlastní verze mazance. Typický je také dort "Pasca" se sýrem a rozinkami.

A malá perlička z google - nevím, kolik je na tom pravdy, ale podle mě nejdivnější Velikonoce mají v Norsku. Norsko je asi jediná země, kde Velikonoce nepatří věřícím, ale fanouškům Jessici Fletcherové (aka hlavní postavě seriálu To je vražda, napsala), Simíra Gerchána a Agathy Christie. Televize celý den jedou kriminálky, detektivky a podobné hrůzy, co dávají kolem třetí odpoledne na Nově. Celé téhle tajemné parády se účastní i výrobci mléka, kteří na krabice od mléka tisknou speciální detektivní případy, které Norové pak luští u snídaně:-D.

A jaká tradice se nejvíc líbí vám?:-)

Nejvýznamnější dar přírody? Ženy, aneb co se dozvíte při návštěvě botanické zahrady v Aarhusu

Pro člověka, který má rád květiny, ale zahubil by i umělou kytku týden po tom, co si ji přinese domů, je nejlepším řešením chodit se na rostliny jenom koukat a obdivovat je na cizí zahrádce. Proto jsem si udělala radost a s kamarádkou (se kterou máme společnou nejen lásku k rostlinám, ale taky neschopnost cokoliv zeleného vypěstovat a udržet při životě víc než dva týdny) se vypravila do mini botanické zahrady v Aarhusu. Zahrada sice není moc velká, ale i tak tam mají spoustu exotických rostlin, kaktusy a masožravky. Na své si tam přijdou i milovníci opiátů a ekologičtí aktivisté, protože část atrakce je určena právě kontroverznímu palmovému oleji. Zjistíte, že je skoro ve všem a tak při jeho bojkotu budete nejen trpět hlady, ale možná i trošku smrdět, protože se přidává do množství kosmetických výrobků, sprchových gelů a mýdel nevyjímaje... .

Zahrada je nedaleko centra, hned nad historickou částí města Den Gamle By, a vstup je zdarma.

Více informací zde: http://sciencemuseerne.dk/botanisk-have/

PS: Stejně jako v Randers Regnskov, bacha na suvenýry v podobě zatoulaných brouků a další exotické havěti;-).

Fyr, 25 let, v tom má jasno. Na anketní otázku botanické zahrady "Nejvýznamnější dar přírody?" má jednoznačnou odpověď,  ženy. Nemůžu nesouhlasit:-).

Jak si levně užít Dánsko

Venku stále mrzlo, až praštilo. Proto se mi nechtělo soukat do minišatů a podpatků a sobotní večer jsem radši než chytáním vlka cestou do hospody (na brodění se hodinu závějí jsem zatím moc princezna) strávila u československé verze TEDx Talks. A musím říct, že mě to nakoplo k akci víc než redbull s vodkou u baru!

Po sjetí následujících 4 videí mám nutkavou tendenci jít na pěší túru po severu, udělat to nejlépe hned (damn you, ty zimo jedna, kazíš mi plány!) a cestou se ještě inspirovat a vrátit se domů s parádním podnikatelským záměrem, abych za pár let část svých milionů mohla darovat charitě. Předchozí souvětí zní možná trochu ironicky (jako většina mnou psaných souvětí), ale já to myslím vážně:-D. Všechna videa pro mě jsou velkou inspirací a představují to, čeho mám v plánu dosáhnout.

Abyste věděli o jakých videích je řeč, zde jsou youtube odkazy:

Andrej Kiska - Dvě změny pro šťastnější život
Iva Roze Skochová - Máme více svobody než 90% planety, tak proč stavíme zdi?
Juraj Kováč - Ako začať s holou riťou
Ladislav Zibura - Co se naučíte o světě, když ho procházíte pěšky

Filosofování, jestli je podle mě lepší razit heslo Carpe Diem nebo zakládat penzijní připojištění by dalo na další článek a stejně by to asi moc lidí nezajímalo. Takže se konečně dostávám na konec úvodu a můžu začít o tom, o čem měl být celý článek. Inspirovala jsem se totiž prezentací Juraje Kováče a jeho přednáškou, jak s holým zadkem začít dělat věci. A zahraniční studenti se často setkávají s tím, že je v Dánsku pro ně spousta věcí drahých a někdy tak nevědí, čím vyplnit volný čas (nevím, jak na tom jsou jiná menší dánská města, ale my, děti z Randers, nad tím přemýšlíme dost často).

Trocha brainstormingu neuškodí a tady je pár tipů, jak si zdarma nebo relativně levně užít svůj pobyt v Dánsku a vytřískat z něj i něco víc než jen diplom:

• Využijte kurzů dánštiny - je to zdarma a je to sranda. Prý to pomáhá integrovat se mezi dány. Teď už vám jenom stačí černé oblečení, Kanken batoh, blond přeliv a nikdo přes vaše perfektně vyslovené hygge nepozná, že jste Nasťa z východu;-).
• Využijte vaše spolužáky - studiem na VŠ v Dánsku se vám otevřela skvělá možnost naučit se nějaký z nepřeberného množství východních jazyků. Díky spolužákům pocházejícím převážně z Rumunska, Ruska, Litvy, Estonska,... to půjde opravdu snadno. Až vyslechnete pár drbů, které si mezi sebou natajnačku šuškají, samy uznáte, že mluvit v Dánsku rumunsky je užitečnější než celá jejich dánština;-). 
• Dobrovolničte - azylové centrum, místní basketballový tým, nezisková kavárna nebo práce v botanické zahradě. Dobrovolnictví je skvělá možnost, jak poznat dány, získat nové kontakty a zkušenosti, vyzkoušet si práci, která by vás normálně třeba ani nenapadla hledat. Nehledě na to, že budete druhým prospěšní. A to karma vidí ráda;-).
• Běhejte - kdo v Dánsku neběhá, nežije. Tečka.
• Jezděte na kole - Na přehazovačky a počet koleček tu nikdo nehraje. Když na půdě oprášíte Libertu nebo Favorita s berany, můžete se na projížďce bavit sledováním závistivých pohledů místních hipsterů. Nejen vaše peněženka, ale i životní prostředí vám za to poděkuje. A i to karma vidí ráda;-)
• Zaregistrujte se do knihovny - ve většině měst jsou knihovny zdarma, tak proč toho nevyužít?:-) Navíc nabízí i přístup k různým databázím a učení vám v moderně zařízených knihovnách půjde samo.
• Ztraťte se - může to znít jako blbá rada, ale dobrý způsob, jak zabít několik hodin hledáním se a zároveň prozkoumáváním vašeho nového domova. Ty nejhezčí místa v Den Haagu jsem našla vždycky úplnou náhodou. Má to jen jednu nevýhodu, někdy je těžký to místo najít znova:-(.
• Dumpster diving - poprvé jsem o dumpster divingu slyšela v dokumentu Jednoho Světa Taste The Waste - Z popelnice do lednice. A od té doby sbírám odvahu... Jde o to, že obchoďáky s potravinami velkou spoustu jídla, které by se dalo ještě klidně sníst, musí vyhodit protože příští týden prochází, ovoce má špatný tvar nebo barvu, ... . Dumpster diveři proto svět konzumu bojkotují po svým a vybírají tak jejich popelnice. Bojkotujte plýtvání taky a se spolužáky si pak udělejte královskou hostinu. Bude vás to stát jen pět minut strachu při vybírání popelnice;-D. Navíc už nemusíte platit za bungee jumping, skydiving a další adrenalinovou zábavu. Adrenalin se vám rozproudí hned, jakmile na vás zamíří první světlo (policejního) auta.
• Najděte si práci - přestanete řešit, co s volným časem a začnete se zajímat o to, co s penězi;-).
• Staňte se Buddym - že první dny na nové uni v Dánsku byly trochu chaos? Proč stejný začátek neulehčit Erasmus studentovi, který si sem přijel na půl roku užívat? S trochou štěstí získáte nového kámoše a karma? Ta už vás miluje!
• Zaregistrujte se do fitka - Měsíční permanentka do posilovny? 200Dkk. Pohled na zpoceného a udřeného sexy dána? K nezaplacení! ;-).

Tak a pokud někdo dočetl až sem, tak mám radost:D. A budu moc ráda, pokud do komentářů buď pod článkem nebo na facebooku napíšete svoje nápady, jak naložit s volným časem a nezruinovat přitom konto Nikolka (doplňte vlastní jméno) :-).

Dánská zima

Zima mě ve čtvrtek přivítala už v Kodani, kam jsem dorazila po zimních jarních prázdninách v Čechách. Můj vánoční plán vyhnout se dánskému sněhu tím, že stihne napadnout i roztát, zatímco já budu ještě pořád v zahraničí (stejným způsobem jsem se měla vyhnout sněhu i v Čechách) letos nějak nevyšel. Místo toho si na mě ta bílá nádhera počkala a začala padat hnedka, jakmile pod sebou kolečka mého kufru ucítila dánskou půdu.

Přesně jak zpívá Uhlíř, severní vítr je krutý. A dvojnásobně krutý je severní vítr v zimě, kdy táhne fakt studenej. Důvod, proč bych se nikdy nestala fanouškem stránky Dánská Zima (kdyby někdo takovou stránku na facebooku založil) je jednoduchý. Na zimě je hrozně krásná jedna věc - sníh. Vánoce na sněhu jsou hnedka vánočnější a kouzelnější. Boby taky dosviští mnohem dál, když je pod nimi udusaná vrstva sněhu a ne podzimní listí. A taková procházka zasněženým lesem..to může být pohádka, když vám zrovna nepadá sníh z větví za krk! Jenže v Dánsku k balíčku Zima patří kromě sněhové peřiny taky ten proklatý vítr Severák. Ten stejně jako oheň barví tváře, ale rozhodně nehřeje ruce. Stačí tak vyjít ven bez rukavic (což mě se stává často, když je neustále ztrácím) a moje prsty rázem připomínají spíš jahodové Callipo než ohebnou část těla.

Aebleskiver

Na druhou stranu i zima v Dánsku má svůj půvab. Její půvab vytvářejí samotní Dáni, kteří si každý rok dají práci s tím, aby svůj dům vyzdobili vánočními světýlky a okenními dekoracemi. Tady bych ráda zdůraznila, že ve většině případech jde o decentní a vkusnou výzdobu. Žádní soby neonově zářící do tmy, žádní na provaze zavěšení Santové vypadávající z oken, žádné střechy uříznuté světélkujícím LED pruhem. Většinou rozsvítí jen pár světelných závěsů, sem tam jimi ozdobí stromek na zahradě a do oken vystaví dekorace s vánoční tématikou. Procházka dánským nočním městem tak působí uklidňujícím a hřejivým (větru navzdory) dojmem. A když máte štěstí, narazíte na stánek s občerstvením, kde prodávají voňavé æbleskiver a gløgg. Aebleskiver jsou takové palačinky ve tvaru malého koblížku, které se jedí s cukrem a džemem. Nic nezkazíte, když si k æbleskiver dáte i gløgg, což je něco jako naše svařené víno.

Pak tu jsou dočasná městská kluziště. Kolem těch v zimě chodím ráda. Všudypřítomná vůně skořice a æbleskiver mě vždycky zláká na něco dobrého. Vysmáté děti, kterým pro ten den skončila škola a můžou se vyblbnout na bruslích zas připomínají sváteční atmosféru, i když je pracovní pondělí a několik týdnů po Vánocích:-). Navíc, nic není víc "hygge" než se doma po dlouhém školním dni s hrnkem horké čokolády zabalit do "mazlivé" deky, vzít si knížku a pustit si oblíbenou hudbu, zatímco se za oknem líně snáší chuchvalce bílého sněhu.

A na závěr poslední postřeh týkající se zimního Dánska. Nedávno jsem slyšela vtípek na účet českých silničářů. Víte, kdo jsou nejmenší lidi na světě? Naši silničáři. Napadne centimetr sněhu a už je nevidíte.

Nutno říct, že dánští silničáři ty naše nijak nepřerostli. Už od čtvrtka se Randers potýká s hustým sněžením, díky kterému se město ocitlo asi tak pod 15 centimetrovou sněhovou pokrývkou. Ani mě tolik nepřekvapuje, že nikde nevidím sáňkující děti; jak bych totiž taky mohla, když z jediného kopce ve měste vede hlavní silnice. Spíš mě zaráží, že jsem ještě nepotkala ty silničáře. A tak si zatím auta jezdí kudy se jim zachce. Elegantní styl chůze místních se ze stylu na pána, přetransformoval na, o něco bezpečnější, chůzi na tučňáka. A všichni začali řešit dilema, jestli kvůli 10 centimetrům čvachty nosit holínky a mít nohy jak rampouch, za to v suchu nebo obout válenky a mít nohy chvíli v teple, ale riskovat že do pár minut nasáknou jak houba.

A aby toho nebylo málo, tak mi do té čvachty spadl telefon. Takže vysouším nejen boty, ale i mobil s rozkřápnutým displejem. Krásná práce!