Jak si levně užít Dánsko

Venku stále mrzlo, až praštilo. Proto se mi nechtělo soukat do minišatů a podpatků a sobotní večer jsem radši než chytáním vlka cestou do hospody (na brodění se hodinu závějí jsem zatím moc princezna) strávila u československé verze TEDx Talks. A musím říct, že mě to nakoplo k akci víc než redbull s vodkou u baru!

Po sjetí následujících 4 videí mám nutkavou tendenci jít na pěší túru po severu, udělat to nejlépe hned (damn you, ty zimo jedna, kazíš mi plány!) a cestou se ještě inspirovat a vrátit se domů s parádním podnikatelským záměrem, abych za pár let část svých milionů mohla darovat charitě. Předchozí souvětí zní možná trochu ironicky (jako většina mnou psaných souvětí), ale já to myslím vážně:-D. Všechna videa pro mě jsou velkou inspirací a představují to, čeho mám v plánu dosáhnout.

Abyste věděli o jakých videích je řeč, zde jsou youtube odkazy:

Andrej Kiska - Dvě změny pro šťastnější život
Iva Roze Skochová - Máme více svobody než 90% planety, tak proč stavíme zdi?
Juraj Kováč - Ako začať s holou riťou
Ladislav Zibura - Co se naučíte o světě, když ho procházíte pěšky

Filosofování, jestli je podle mě lepší razit heslo Carpe Diem nebo zakládat penzijní připojištění by dalo na další článek a stejně by to asi moc lidí nezajímalo. Takže se konečně dostávám na konec úvodu a můžu začít o tom, o čem měl být celý článek. Inspirovala jsem se totiž prezentací Juraje Kováče a jeho přednáškou, jak s holým zadkem začít dělat věci. A zahraniční studenti se často setkávají s tím, že je v Dánsku pro ně spousta věcí drahých a někdy tak nevědí, čím vyplnit volný čas (nevím, jak na tom jsou jiná menší dánská města, ale my, děti z Randers, nad tím přemýšlíme dost často).

Trocha brainstormingu neuškodí a tady je pár tipů, jak si zdarma nebo relativně levně užít svůj pobyt v Dánsku a vytřískat z něj i něco víc než jen diplom:

• Využijte kurzů dánštiny - je to zdarma a je to sranda. Prý to pomáhá integrovat se mezi dány. Teď už vám jenom stačí černé oblečení, Kanken batoh, blond přeliv a nikdo přes vaše perfektně vyslovené hygge nepozná, že jste Nasťa z východu;-).
• Využijte vaše spolužáky - studiem na VŠ v Dánsku se vám otevřela skvělá možnost naučit se nějaký z nepřeberného množství východních jazyků. Díky spolužákům pocházejícím převážně z Rumunska, Ruska, Litvy, Estonska,... to půjde opravdu snadno. Až vyslechnete pár drbů, které si mezi sebou natajnačku šuškají, samy uznáte, že mluvit v Dánsku rumunsky je užitečnější než celá jejich dánština;-). 
• Dobrovolničte - azylové centrum, místní basketballový tým, nezisková kavárna nebo práce v botanické zahradě. Dobrovolnictví je skvělá možnost, jak poznat dány, získat nové kontakty a zkušenosti, vyzkoušet si práci, která by vás normálně třeba ani nenapadla hledat. Nehledě na to, že budete druhým prospěšní. A to karma vidí ráda;-).
• Běhejte - kdo v Dánsku neběhá, nežije. Tečka.
• Jezděte na kole - Na přehazovačky a počet koleček tu nikdo nehraje. Když na půdě oprášíte Libertu nebo Favorita s berany, můžete se na projížďce bavit sledováním závistivých pohledů místních hipsterů. Nejen vaše peněženka, ale i životní prostředí vám za to poděkuje. A i to karma vidí ráda;-)
• Zaregistrujte se do knihovny - ve většině měst jsou knihovny zdarma, tak proč toho nevyužít?:-) Navíc nabízí i přístup k různým databázím a učení vám v moderně zařízených knihovnách půjde samo.
• Ztraťte se - může to znít jako blbá rada, ale dobrý způsob, jak zabít několik hodin hledáním se a zároveň prozkoumáváním vašeho nového domova. Ty nejhezčí místa v Den Haagu jsem našla vždycky úplnou náhodou. Má to jen jednu nevýhodu, někdy je těžký to místo najít znova:-(.
• Dumpster diving - poprvé jsem o dumpster divingu slyšela v dokumentu Jednoho Světa Taste The Waste - Z popelnice do lednice. A od té doby sbírám odvahu... Jde o to, že obchoďáky s potravinami velkou spoustu jídla, které by se dalo ještě klidně sníst, musí vyhodit protože příští týden prochází, ovoce má špatný tvar nebo barvu, ... . Dumpster diveři proto svět konzumu bojkotují po svým a vybírají tak jejich popelnice. Bojkotujte plýtvání taky a se spolužáky si pak udělejte královskou hostinu. Bude vás to stát jen pět minut strachu při vybírání popelnice;-D. Navíc už nemusíte platit za bungee jumping, skydiving a další adrenalinovou zábavu. Adrenalin se vám rozproudí hned, jakmile na vás zamíří první světlo (policejního) auta.
• Najděte si práci - přestanete řešit, co s volným časem a začnete se zajímat o to, co s penězi;-).
• Staňte se Buddym - že první dny na nové uni v Dánsku byly trochu chaos? Proč stejný začátek neulehčit Erasmus studentovi, který si sem přijel na půl roku užívat? S trochou štěstí získáte nového kámoše a karma? Ta už vás miluje!
• Zaregistrujte se do fitka - Měsíční permanentka do posilovny? 200Dkk. Pohled na zpoceného a udřeného sexy dána? K nezaplacení! ;-).

Tak a pokud někdo dočetl až sem, tak mám radost:D. A budu moc ráda, pokud do komentářů buď pod článkem nebo na facebooku napíšete svoje nápady, jak naložit s volným časem a nezruinovat přitom konto Nikolka (doplňte vlastní jméno) :-).

Dánská zima

Zima mě ve čtvrtek přivítala už v Kodani, kam jsem dorazila po zimních jarních prázdninách v Čechách. Můj vánoční plán vyhnout se dánskému sněhu tím, že stihne napadnout i roztát, zatímco já budu ještě pořád v zahraničí (stejným způsobem jsem se měla vyhnout sněhu i v Čechách) letos nějak nevyšel. Místo toho si na mě ta bílá nádhera počkala a začala padat hnedka, jakmile pod sebou kolečka mého kufru ucítila dánskou půdu.

Přesně jak zpívá Uhlíř, severní vítr je krutý. A dvojnásobně krutý je severní vítr v zimě, kdy táhne fakt studenej. Důvod, proč bych se nikdy nestala fanouškem stránky Dánská Zima (kdyby někdo takovou stránku na facebooku založil) je jednoduchý. Na zimě je hrozně krásná jedna věc - sníh. Vánoce na sněhu jsou hnedka vánočnější a kouzelnější. Boby taky dosviští mnohem dál, když je pod nimi udusaná vrstva sněhu a ne podzimní listí. A taková procházka zasněženým lesem..to může být pohádka, když vám zrovna nepadá sníh z větví za krk! Jenže v Dánsku k balíčku Zima patří kromě sněhové peřiny taky ten proklatý vítr Severák. Ten stejně jako oheň barví tváře, ale rozhodně nehřeje ruce. Stačí tak vyjít ven bez rukavic (což mě se stává často, když je neustále ztrácím) a moje prsty rázem připomínají spíš jahodové Callipo než ohebnou část těla.

Aebleskiver

Na druhou stranu i zima v Dánsku má svůj půvab. Její půvab vytvářejí samotní Dáni, kteří si každý rok dají práci s tím, aby svůj dům vyzdobili vánočními světýlky a okenními dekoracemi. Tady bych ráda zdůraznila, že ve většině případech jde o decentní a vkusnou výzdobu. Žádní soby neonově zářící do tmy, žádní na provaze zavěšení Santové vypadávající z oken, žádné střechy uříznuté světélkujícím LED pruhem. Většinou rozsvítí jen pár světelných závěsů, sem tam jimi ozdobí stromek na zahradě a do oken vystaví dekorace s vánoční tématikou. Procházka dánským nočním městem tak působí uklidňujícím a hřejivým (větru navzdory) dojmem. A když máte štěstí, narazíte na stánek s občerstvením, kde prodávají voňavé æbleskiver a gløgg. Aebleskiver jsou takové palačinky ve tvaru malého koblížku, které se jedí s cukrem a džemem. Nic nezkazíte, když si k æbleskiver dáte i gløgg, což je něco jako naše svařené víno.

Pak tu jsou dočasná městská kluziště. Kolem těch v zimě chodím ráda. Všudypřítomná vůně skořice a æbleskiver mě vždycky zláká na něco dobrého. Vysmáté děti, kterým pro ten den skončila škola a můžou se vyblbnout na bruslích zas připomínají sváteční atmosféru, i když je pracovní pondělí a několik týdnů po Vánocích:-). Navíc, nic není víc "hygge" než se doma po dlouhém školním dni s hrnkem horké čokolády zabalit do "mazlivé" deky, vzít si knížku a pustit si oblíbenou hudbu, zatímco se za oknem líně snáší chuchvalce bílého sněhu.

A na závěr poslední postřeh týkající se zimního Dánska. Nedávno jsem slyšela vtípek na účet českých silničářů. Víte, kdo jsou nejmenší lidi na světě? Naši silničáři. Napadne centimetr sněhu a už je nevidíte.

Nutno říct, že dánští silničáři ty naše nijak nepřerostli. Už od čtvrtka se Randers potýká s hustým sněžením, díky kterému se město ocitlo asi tak pod 15 centimetrovou sněhovou pokrývkou. Ani mě tolik nepřekvapuje, že nikde nevidím sáňkující děti; jak bych totiž taky mohla, když z jediného kopce ve měste vede hlavní silnice. Spíš mě zaráží, že jsem ještě nepotkala ty silničáře. A tak si zatím auta jezdí kudy se jim zachce. Elegantní styl chůze místních se ze stylu na pána, přetransformoval na, o něco bezpečnější, chůzi na tučňáka. A všichni začali řešit dilema, jestli kvůli 10 centimetrům čvachty nosit holínky a mít nohy jak rampouch, za to v suchu nebo obout válenky a mít nohy chvíli v teple, ale riskovat že do pár minut nasáknou jak houba.

A aby toho nebylo málo, tak mi do té čvachty spadl telefon. Takže vysouším nejen boty, ale i mobil s rozkřápnutým displejem. Krásná práce!