Odjakživa nemám ráda vícedenní výlety typu "Hurá, teď se všichni poznáme a máme na to parádní dva dny s nabušeným programem obsahujícím lezení po horolezecké stěně, plavení se na nestabilních loďkách a debilní týmový hry, s povinností účastnit se." Žádná omluva pro ty, co mají panickou hrůzu z výšek, vody, míče, eventuálně pohybu ;-).
Proto jsem na Rebild odjížděla trochu se smíšeným pocitem a asi jako většina mých spolužáků jsem nevěděla, co očekávat. I když, oni možná tušili, protože jsme dostávali papír s informacemi o programu. Ten jsem já jen tak zběžně zkoukla, dala do tašky a....už ho nikdy nenašla.
Jediné, co mi utkvělo v hlavě byla rada, abychom si nezapomněli vzít dostatek pití a taky poznámka, že je možné koupit pivo a jiné alkoholické nápoje přímo na místě a za rozumné ceny. A to zní dobře!
O to větší pro mě bylo překvapení, když jsme dorazili na místo, ubytovali se a profesoři nás seznámili s úkolem. 1,5 dne na zachycení 12 fotek, každá fotka odpovídala jednomu slovu (např. respekt, kráska a zvíře, Oh, no!). Rozdělili nás do skupinek, dali nám víceméně přesnou mapu a poslali do lesa plnit úkoly na trase. Ztratili jsme se asi 3x, přišli o hodinu později, ale stálo to za to!
Dánská příroda je té české vcelku podobná (když nepočítám pobřeží, to my nemáme;-) ), stejně ale kopce hustě pokryté vřesem a pláně s volně pobíhajícími ovcemi působili tak nějak...jinak...
Cestou jsme pořídili téměř všechny fotky. Po večeři jsme měli volný program, což pro ty střízlivé studenty a učitele bylo znamení,že můžou začít pít no a ti, co už měli upito, vesele pokračovali...i druhý den ráno po cestě domů;-).
Začínám věřit, že v pořekadle "Piješ jako dán" bude hodně pravdy...
 |
| Budu si muset pořídit lepší foťák, protože telefonem toho moc nepořídím... |
Žádné komentáře:
Okomentovat